Jméno jednoho z nejvýraznějších uměleckých sklářů současnosti, Jiřího Pačinka, znají a skloňují v mnoha zemích světa. Litoměřický rodák a žák Bořka Šípka či René Roubíčka tvoří především na Českolipsku, ve svých sklárnách v Lindavě a Kunraticích.

„Pro Bořka Šípka jsem pracoval řadu let, dá se říct, že jsem jeho žák a jsem jím hodně ovlivněn. On ale používal jinou technologii. Stejně se ale vždycky, když viděl moje věci, smál a říkal: Páčo, ty mě kopíruješ! Ale bylo to v dobrém a vždycky mi tu věc pochválil,“ říká Pačinek, který aktuálně vystavuje v liberecké galerii Pošta. Jeho dalším velký učitelem byl novoborský sklář Petr Novotný. Nikdy se nepřestane sklánět před René Roubíčkem.

V mládí býval Jiří Pačinek zapálený sportovec, dělal řecko-římský zápas. „Trenér už ve mně viděl hvězdu. Když mi bylo patnáct, měl jsem domluveno, že nastoupím na nějakou elektrikářskou školu do Teplic, abych mohl ve sportu pokračovat. Jenže úplnou náhodou jsem uviděl jeden díl seriálu Synové a dcery Jakuba skláře s panem Munzarem a bylo rozhodnuto!

Přišel jsem s tím domů a máma mi řekla jen: „Dělej to, co chceš, ale dělej to rád!“ Trenér mě za to tehdy nepochválil, ale když po letech viděl moje věci, řekl mi: „Udělal jsi dobře! Byla to pro mě obrovská satisfakce,“ vypráví. V roce 2007 postavil ve své roubené chaloupce v Lindavě, kterou zrekonstruoval pro bydlení, sklářskou pec a založil tak své první vlastní studio, o kterém vždy snil.

Sklárna se mu v tu chvíli stala domovem a domov sklárnou. Jeho sklo zdobí soukromé sbírky i prestižní galerie. Ne náhodou je tak Jiří Pačinek významným členem a součástí nového destinačního projektu Libereckého kraje s příznačným názvem Křišťálové údolí.