Teplický rodák Jiří Hnilička se narodil se svým bratrem, dvojčetem, v den máminých 30. narozenin, což je podle jeho slov celkem rarita. Celý život, kromě studijních let v Písku, ale žije v Krupce pod Krušnými horami. Svou první knihu napsal společně se svým dvojčetem v jedenácti letech. Jednalo se o sci-fi. Jiří má tento ručně psaný svazek dodnes doma ve své knihovně.

V pubertě začal psát filmové scénáře. O jeden měl velký zájem významný český producent, ale než ho stačil zrealizovat, bohužel náhle v mladém věku zemřel. Jiřího první román byla humoristická kniha Rok blba.

„Naivně jsem si myslel, že se o ni nakladatelé poperou. Vždyť přece my Češi, národ Švejků, humor milujeme a humoristických knih u nás vychází dost málo. Ač jsem rukopis rozeslal do několika nakladatelství, ani jedno neprojevilo zájem. Většinou mi ani neodpověděla anebo napsala, že se jim nehodím do edičního plánu. Já své knize ale věřil, a tak jsem se rozhodl zariskovat a Rok blba si vydat sám. A to se vyplatilo. Dnes je z ní bestseller a z vydávání knih se stalo podnikání, které mě dobře živí,“ říká Jiří Hnilička.

Jiřího knihy čtou mladí i staří

Tím, že si knihy sám prodává, má se svými čtenáři i bližší kontakt a také má od nich zpětnou vazbu. To potvrzují i reakce z jeho webu www.rokblba.cz.

Z generačního rozptylu svých čtenářů je autor dodnes mile překvapen. „Jsou to lidé od puberťáků až po seniory, muži i ženy. Myslím, že to bude emocemi, kterých je v mém psaní hodně. Snažím se lidi rozesmát anebo rozplakat dojetím. Prostě aby se mé příběhy čtenářů vnitřně dotkly a aby si je ve svém nitru prožili,“ vysvětluje autor.

close Jeho knihy čtou puberťáci i senioři. Nakladatelé o ně zájem přitom nemají info Zdroj: Deník/Tomáš Prchal zoom_in Jeho knihy čtou puberťáci i senioři. Nakladatelé o ně zájem přitom nemají

Jeho velkým snem přitom bylo studium na filmové škole. Jenže hned po maturitě si musel jít vydělávat peníze, a tak osud zavál Jiřího Hniličku na jedenáct let do bankovnictví. Ve 34 letech si ale řekl, že na plnění snů není nikdy pozdě. Podal si proto přihlášku na filmovou školu v Písku.

„A oni mě vzali. Rychle jsem dal výpověď v práci, prodal byt v Krupce, našel si podnájem v Písku, a najednou ze mě byl student. V Písku to byly krásné roky a moc rád na ně vzpomínám. Po škole jsem se snažil uplatnit jako scenárista, jenže pokud nemáte jméno, vaše práce tady v Čechách nikoho nezajímá,“ říká Jiří.

Napadlo ho tedy napsat knihu plnou humoru, protože si myslel, že na rozdíl od scénářů bude snazší ji pak někde udat. Navíc v té době vážně onemocněl a vypadalo to, že skončí v invalidním důchodu. A tak se rozhodl, že přes zdravotní hendikep bude dělat práci, na kterou stačí, a která ho bude bavit.

Biorytmus nastavený jako sova

Jiří tvoří hlavně v noci. Biorytmus má totiž nastavený jako sova. „Přes den si třeba vyjdu na dlouhou procházku a v hlavě si dávám dohromady příběh další kapitoly. V noci pak sednu k počítači a přenesu vše do písmenek. Momentálně mám rozepsaný nový román, v němž bude jedním z hrdinů malíř Vincent van Gogh, kterého ohromně obdivuji. Jeho život byl nesmírně zajímavý a vzniklo o něm už několik románů. Já jsem se ale jeho příběh rozhodl pojmout trochu jinak. Román se bude napůl odehrávat ve Francii na konci 19. století a napůl v současné Praze. Dva hrdinové, dvě doby, jeden příběh,“ nastiňuje Hnilička své nejbližší plány.

Také dodává, že si velmi váží ocenění odborné poroty v soutěži Živnostník roku Ústeckého kraje.