„Všechno se to sešlo. Kšefty zavřené, město poslalo obchodníky ke dnu, říkal jsem si, že co vytvářím, nemá žádnou hodnotu. Počítače a školeni finanční gramotnosti jsou fajn, ale to po tobě nezbude. A já jsem chtěl, aby po mně něco zůstalo. Bylo mi 33 let, barák postavený, strom zasazený, syn na světě, jenže jsem dělal práci, která mě nebavila,“ říká dnes čerstvý šestačtyřicátník Marek Vávra z Liberce.

Do mozku se mu zaryla myšlenka, že zachrání nějakou památku. A ideálně, když v ní obnoví původní výrobu. „Chtěl jsem něco typicky českého. Třeba sklo, jenže tomu nerozumím. Napadlo mě pivo, které jsem měl rád. Tak jsem začal sondovat a hledat nefunkční pivovary.“

Láska na první pohled

Zkoušel Cvikov, Grabštejn a pak uviděl ten frýdlantský, který komunisti po válce uzavřeli. Okamžitě se do těch prostor zamiloval. Na dohled krásný zámek, nádherná příroda a bohatá historie. Nic na tom nezměnil fakt, že vše bylo v dezolátním stavu.

„Když jsem byl na prohlídce pivovaru, byl to děs – střešní krytina žádná, stropy propadlé, prostě parádní ruina, navíc byl březen a všude rampouchy. Když jsem to doma říkal manželce, která byla na mateřské s prvním synem, zakroutila hlavou. Řekla, že jsem blázen, ale podpořila moje myšlenky. To bylo zásadní,“ vrací se o třináct let let nazpět Marek Vávra.

Netrvalo dlouho a stal se majitelem areálu, který se v minulosti přeměnil z pivovaru na sklad zeleniny a místo, kde zrály sýry. Areál koupil za bezmála 5,5 milionu korun a začal rekonstruovat. První pivo - dvanáctku ležák - zde stočil za čtyři roky. Psal se rok 2014. „Na pivních slavnostech jsme pivo nabízeli na ochutnání a ohlas byl fantastický, což mě utvrdilo, že jdu správnou cestou.“

Pivovar Albrecht, jak se nyní jmenuje, protože Marek Vávra ho přejmenoval z původního názvu Zámecký pivovar Frýdlant, přežil i složité období covidu se ctí.

„Restaurace, kam jsme dodávali téměř 90 procent, produkce skončily. Orientovali jsme se na menší prodejny, večerky, vietnamské obchůdky. Hodně nám pomohla zakázka z Anglie, kam jsme dovezli bezmála 100 tisíc lahví irského stoutu a 200 tisíc lahví svrchně kvašeného speciálu. S anglickým partnerem jednáme i nadále, bylo by fajn, kdyby se podařilo domluvit stálé zakázky. Dodáváme také do Polska a na Slovensko.“

IPA, Stout, kyseláč, patnáctka…

V současné době ve Frýdlantu stáčí v sezoně pět až osm druhů piva. Pro zajímavost, historie pivovaru už poznala kolem sto druhů piva. Největším současným hitem je jedenáctka ležák.

„Ležáky jsou oblíbené všeobecně, ať jde o desítku, jedenáctku, dvanáctku či tmavou dvanáctku Kateřinu. Vaříme také svrchně kvašené speciály typu IPA, APA, irský stout Morion, dále německý märzen a chytáme se také nových trendů, kdy jsou velmi oblíbené styly NEIPA a především sour ale. Náš „kyseláč“ se jmenuje Brontosourus a již jsme uvařili malinovou a višňovou variantu. Vše z přírodních surovin bez chmelových či jiných extraktů a přidaného cukru,“ říká Marek Vávra.

Už v roce 2015 získal frýdlantský pivovar první místo na Jarní ceně českých sládků za svoji patnáctku. V letech 2017 - 2019 se pak pivovar Albrecht stal nejoceňovanějším českým pivovarem podle pivovarských ročenek. Kateřina, což je tmavý ležák, sklidila úspěch také mezinárodně a v roce 2019 získala stříbrnou plaketu na prestižní soutěží European Beer Star.

V současné době to vypadá na výstav 10 tisíc hektolitrů piva ročně. Cílem je dostat se na roční výstav 40 tisíc hektolitrů. To totiž podle Vávry zaručí dostatek peněz na jeho další sen – vybudovat ve druhém křídle areálu ubytování.

„Takový hotel pro turisty. Ubytovacích kapacit v regionu je žalostně málo a turistů hodně.“ I proto se rozhodl, že nabídne spolupodílnictví pivovaru. „Uvědomil jsem si, že vše, co bych tady chtěl vybudovat, bych za ideálních podmínek stihl tak někdy až mi bude šedesát, sedmdesát. A to je docela za dlouho. Proto jsem se rozhodl dát do kupy partu lidí, nadšenců a fandů do piva i do regionu, kteří kapitálově vstoupí do dění v pivovaru a společně budeme rozhodovat o tom, kam vše směřovat. Očekávám nejen peníze, ale také nápady, myšlenky, kontakty.“

Odkaz dalším generacím

Kdo ochutná pivo Albrecht, jakékoliv, bude překvapen netradiční chutí. Marek Vávra to vysvětluje „pivařským“ způsobem: „Je to dané vařením, surovinami. My vaříme piva tak, jak se vařilo dříve, pouze ze sladu, bez špetky cukru, používáme granulovaný chmel, žádné náhražky, a k tomu kvasnice a vodu. Není tam nic chemického, upravovaného. Pivo je tak hutnější, na první napití cítíte, že je jiné. Pak si ale tělo zvykne a nic jiného nechce,“ usmívá se.

Marek Vávra chce mít pivovar zrekonstruovaný. Jediné místo, kam patrně nepustí dělníky, je jeho kancelář. Jen vstoupíte, dýchne na vás historie. Dobové předměty, fotografie a stará dřevěná podlaha.

„Moje kancelář je jediná místnost, kde není podlahové topení. K tomu využíváme zbytkové teplo z vaření piva. Nechtěl jsem trhat podlahu, protože tady chodili sládkové od pradávna a já znám jejich jména od roku 1847, srdce by mi to utrhlo. To nikdy nedopustím,“ říká Marek Vávra, majitel pivovaru, který o výrazu majitel dodává:

„Neberu to tak, že jsem majitel. Je to úděl. Dělám to vše pro to, abych to tu zachránil. I když mnohdy není o co stát, protože třeba lidí na práci je v regionu žalostně málo. Ale ti, co tu jsou, jsou skvělí. Mě tohle dění kolem pivovaru moc baví. Za ty roky jsem ani jednou nezalitoval, že jsem do toho šel. Vždyť se podívejte na tu nádheru - budova, historie, zámek, příroda. A k tomu pivo! Máme tu krásnou restauraci a nově jsme připravili i terasu nad řekou Smědou. Já vím, že jsem asi ješitný, ale jsem spokojen s tím, že už vím, že tady po mně jednou opravdu něco zůstane.“