V Libereckém kraji, jak potvrdil místopředseda Okresní agrární komory pro Liberec a Jablonec nad Nisou Jiří Teplý, pěstitelé a chovatelé zatím ale žádné okázalejší protesty nechystají.

Reagovaly nějak řetězce na to, když jste před časem proti jejich praktikám otevřeně vystoupili?

Pokud vím, nic se nezlepšilo. Zrovna před pár dny jsem mluvil s jedním místním pekařem, který mi potvrdil, že řetězce mají splatnost 80 dní a stejně ani tuto lhůtu nedodržují. Naše republika je jednou z mála na světě, co se až tolik otevřela světu, co je tak benevolentní k obchodním řetězcům. Řetězce u nás klidně dělají to, co by si doma nedovolily, včetně třeba otevírací doby pozdě večer a o svátcích a nedělích. Inspekce chodí na kontroly málo, pokuty dávají nízké a celé správní řízení se táhne většinou velmi dlouho.

Myslíte, že trh Evropské unie se otevřel jen jednostranně?

Produkty zemí EU zahlcují náš trh, stlačují ceny dolů, ale přitom tyto země od nás samy nic neodebírají. Nerozumím třeba tomu, když jeden z řetězců prodává u nás plnotučné mléko z Německa za 9,90 korun. Nechápu, jak je to možné – vzhledem k cenám dopravy a podobně. Spíš mne napadá jediné vysvětlení, a sice že jde o mléko, které my vyvážíme do Německa a odtud pak putuje k nám zpět.

Ale zákazníci jsou nadšení, když řetězce drží co nejnižší ceny.

Bohužel českým spotřebitelům chybí národní cítění, hrdost na české výrobky. V cizině dávají zákazníci přednost domácí výrobě. U nás však sáhnou na pultech regálů po tom, co je nejlevnější a o původ výrobku se nestarají. Přitom například hovězí maso je u nás hlídané od narození živého telete až po hák. Máme přísnější veterinární a hygienické normy než v ostatních zemích EU, odkud maso dovážíme. Proto je domácí produkce kvalitnější a kromě jiného navíc naši zemědělci nemají dost peněz k tomu, aby si nakoupili tolik hnojiv a chemických postřiků jako třeba rolníci v Německu nebo v Holandsku. Tím pádem u nás nejde tolik umělých látek do půdy. Už roky tvrdím, že produkty z našeho zemědělství patří k nejzdravějším v Evropě. U nás v Libereckém kraji se kolikrát vedle sebe na jedné louce pase stádo z biofarmy a zvířata z normálního chovu. K tomu je dobytek krmený stejným krmivem, takže i ten z normálního chovu je chován takřka jako v biozemědělství.

Minulý měsíc přišel konečně déšť. Už se přestali zemědělci bát kvůli suchu o letošní úrodu?

Takovou teplou zimu, jaká letos byla, nepamatujeme. Po ní přišlo suché jaro. Naštěstí teď trochu zapršelo, obilí je už vzrostlé, kukuřice taky. Letos budeme sklízet dřív. Díky dešťům v květnu nebude snad úroda takovým propadákem, jak jsme si mysleli. Čekáme o něco lepší průměr.

Co nejvíc trápí zemědělce v Libereckém kraji?

Dobrým nápadem, který pomohl všem zemědělcům, byla od ministerstva značka „klasa“. Jen měl ten nápad přijít dřív. Většina problémů našich zemědělců by zmizela, kdyby se na pulty dostaly naše domácí produkty a lidé by je kupovali raději než ty z ciziny. Zemědělce nejvíc trápí odbyt. Býk roste do své jateční váhy dva roky, ale nikdo neví, jestli ho někdo bude chtít, až vyroste. Nebo jestli sem mezitím někdo nezačne dovážet levnější maso. Nebo na podzim rolník zaseje, ale těsně předtím, než sklidí, úrodu potlučou kroupy. Zemědělství je risk, ale aspoň práce není jednotvárná. Farmářům z našeho kraje by například pomohlo, kdyby si mohli porazit hovězí doma a sami svého býka prodávat. Je podivné, že v nedaleké Žitavě takzvaný prodej ze dvora jde, ale u nás jej normy nepovolují.