Budokan Centrum v Tatranské ulici v Liberci, které otevřel teprve letos v březnu, není ovšem jen centrem prastarých japonských bojových technik. Sídlí tu i solárium, fitness centrum nebo čajovna a probíhají zde také masáže a duchovní meditace.

Splnil si klukovský sen

„Splnil jsem si klukovský sen. Každý člověk, který překračuje hranice vnímání okolního světa, má život bohatší,“ říká Martin Procházka. “Nikdy jsem nic neušetřil, všechno jsem investoval a dal do cestování. Šel jsem až ke zdrojům, do Asie, do Himalájí,“ dodává.

Už ve třinácti letech začal se studiem sebeobrany a ještě za socialismu vstoupil do prvního organizovaného klubu karatedó.

Od té doby absolvoval desítky seminářů a školení, vedle jiných také třeba ve Francii nebo v Německu. V roce 2003 studoval dva měsíce buddhismus v Indii a jeden týden dokonce učil bojová umění v Dillí.

Pár let se živil jako truhlář

Učitel bojových umění a úspěšný podnikatel neměl ale vůbec lehké začátky.
Než si zařídil živnostenský list, živil se čtyři roky jako truhlář. Bojová umění měl do té doby jako koníčka.
V roce 1993 se rozhodl, že bude bojovému umění věnovat všechen svůj čas. A přitom neměl vůbec žádnou jistotu, že se tradičními japonskými technikami uživí.

„Ze začátku jsem měl jen kolem patnácti klientů a první roky jsem žil z ruky do huby, jak se říká. Jenomže bojová umění jsou pro mne srdeční záležitostí, nešlo mi ani tolik o vydělávání peněz jako spíš o to, že jsem se chtěl svému koníčku věnovat cele,“ zdůrazňuje Martin Procházka.

První žáky učil v tělocvičně základní školy na Králově Háji, na normálních žíněnkách. Jedinou jeho reklamou byly malé plakáty a exhibiční akce pro veřejnost.
Postupně klienti přibývali, až jich v těch nejúrodnějších letech bývalo kolem dvě stě třiceti. Proto Procházkovi začali pomáhat externí instruktoři.

Bojové umění není jen sebeobrana

„Žáků máme nyní dost, ale mým přáním do budoucna je, aby měli k bojovým uměním hlubší vztah. Aby dvě umění, která učíme, tedy Aiki Budo a Zanchin Budo, nebrali lidé jen jako tělocvik nebo kurz sebeobrany, ale aby jim šlo i o duchovno. Mnozí dnes cvičí konzumním způsobem, naučit se co nejrychleji základy a dopředu počítají s tím, že po půl roce stejně odejdou. A to je škoda,“ dodává učitel.