Většinou se shodují v tom, že prosazovat něco dobrého v ochraně přírody ve volném čase a jako dobrovolníci, tedy zcela zdarma, nelze totiž dlouhodobě. Přitom například liberecká Společnost přátel přírody (SPP), která se mimo jiné snaží o návrat přirozených původních lesů do krajiny, dělá především dlouhodobé projekty.

„K tomu, abychom mohli být v našem podnikání úspěšnější, aby se nám více dařilo to, co děláme, by nám pomohly víceleté granty,“ vysvětlil vedoucí Společnosti přátel přírody Jan Korytář. „Granty totiž bývají vypsány na jeden rok. Stává se nám běžně, že třeba tři roky po sobě dostaneme na jeden dlouhodobější projekt peníze, ale čtvrtý rok už ne. Přitom například pěstování sazenic a sázení mladých stromků nelze o rok odložit,“ dodal.
SPP působí 13 let, má 18 zaměstnanců, stovky dobrovolníků a hospodaří s ročním rozpočtem 9,1 milionu korun.

„Naštěstí máme více činností, můžeme tedy brát peníze odjinud. Část peněz se snažíme sami vydělat, část získáváme od sponzorů. Bylo by dobré, kdyby ty organizace, co fungují už mnoho let, bral stát jako důvěryhodného partnera a vypisoval pro ně víceleté projekty,“ podotkl Jan Korytář.

Základním zdrojem příjmů jsou pro neziskovky granty Ministerstva životního prostředí. Část peněz proudí na ochranu přírody i z dotací Evropské unie.

Takřka 11 let se stará o naučné stezky v kraji, značení rezervací nebo stavbu oplocenek Jizersko–ještědský horský spolek. Ten má nyní jen tři zaměstnance. „Vyděláváme si různými zakázkami pro CHKO, třeba sekáním luk, a vydáváním našich publikací. Granty někdy dostaneme, někdy ne. Ale stejně z nich nemůžeme platit chod kanceláře. Navíc žádná dotace nepokryje všechny náklady projektu, část musíme platit ze svého,“ potvrdil Pavel Schneider.

Jako svého koníčka dělá ochranu přírody pobočka Hnutí Duha v České Lípě. „Je nám líto, že bez trvalého zdroje příjmů se nemůžeme věnovat všemu, čemu bychom chtěli,“ řekl Miroslav Lomič.