Nápad zřídit vlastní půjčovnu šatů přišel tehdy zcela přirozeně. Dcera Reginy Lukešové chystala svatbu, a rodina vyjela podívat se po nějakých šatech do Polska. Tam už tenkrát půjčovny existovaly, a tak Reginu Lukešovou napadlo založit v Libštátě něco podobného. V roce 1990 byla široko daleko na Semilsku její půjčovna jedinou.
„Šaty šiju sama z látek, které vybírám a podle střihů, které najdu v časopisech. Jsem původním povoláním tkadlena, takže mám k šití blízko. Baví mne sledovat módu a vymýšlet si vlastní modely,“ říká podnikatelka. „Mám čtyři děti, takže u nás se vždycky koukalo spíš na to, aby bylo něco do hrnku, než na parádu. Půjčovnou si tohle nahrazuju,“ dodává.
Obec Libštát má necelou tisícovku obyvatel, a přesto si Regina Lukešová na nedostatech práce nestěžuje. V jejích šatech se vdávaly dívky například i na Slovensku nebo až v Anglii.
„Největší dřinu mne stojí praní a žehlení. Dřív se svatební šaty žehlily i čtyři hodiny. Volány, krajky, jednotlivé vrstvy spodničky, to vše dá zabrat,“ zdůrazňuje živnostnice.
Kdysi bylo naprosto nemyslitelné, aby se nevěsta a ženich brali v půjčených šatech. Mnozí si svatební šaty schovávali celý život na památku jako vzácnou relikvii. Dnes oblečení nevěsty vyjde klidně až na 50 000 korun, a proto stále více mladých dívek a mužů míří do půjčoven.
„Snažím se lidem také poradit, jakou kravatu, košili a další doplňky mají k oblečení zvolit. Dnes vévodí šatům pro nevěsty rovné střihy, odhalená ramena, rukavičky a závoje. Kloboučky neletí,“ poznamenává Regina Lukešová, které občas pomáhá i dcera.