Běžela jste v minulosti už nějaké závody RunCzech?
Několikrát jsem běžela adidas Běh pro ženy na 5 kilometrů ještě před tím, než jsem se začala věnovat atletice. Právě tam byla poprvé pokořena hranice 20 minut, a to rovnou na 19:01, takže na tyhle závody vzpomínám moc ráda. A loni jsem poprvé zkusila právě Nature Run, který mi svou rozmanitostí přirostl k srdci.

Jak se vám akce RunCzech zamlouvají?
Jak už jsem říkala, miluju atmosféru, kterou RunCzech u svých závodů dokáže vytvořit. A když se koukneme na startovní listiny, tak nejsem jediná, kdo si tyhle akce oblíbil. Zázemí a podmínky pro atlety jsou skvělé.

Láká vás třeba i maraton v Praze?
Vím, že si ho jednou zaběhnu, ale ještě nepřišel ten čas. Ráda bych zůstala ještě chvíli na kratších distancích. Tak třeba si jednou odškrtnu svou premiéru právě na tom pražském.

Krom atletiky jste také velmi úspěšná v canicrossu, kde běháte se psem. Kterému sportu dáváte více prostoru?
Atletika je určitě prioritou. Mám na svém seznamu ještě pár snů a cílů, které bych si ráda splnila. Naštěstí ale hlavní canicrossová sezóna začíná v září po tom, co končí hlavní atletická, takže na sebe nějakým způsobem navazují a nemusím se rozhodovat, čemu dát přednost. V canicrossu se pak většinou účastním jen těch větších závodů jako je MČR, ME nebo MS, které se konají v rozmezí měsíce, dvou. Příprava na tyhle závody sice není ideální, protože většinou jsem v objemové fázi, kde se o nějaké top formě dá jen těžko mluvit, aspoň se ale právě nekryjí s atletikou.

Jak jste se k tomuto sportu dostala? A jaké největší úspěchy v canicrossu máte?Úplnou náhodou. Bylo to v době, kdy jsem kvůli zranění končila s profesionálním basketbalem a moc nevěděla, co se sebou. Doma jsem měla mladou dobrmanku Jasmínu, se kterou jsme se ztrácely, až jsme se našly právě v canicrossu. Do smečky nám přibyla fenka evropského saňového psa Invicta. Společně jsme aktuálně čtyřnásobnými mistryněmi republiky a úřadujícími mistryněmi Evropy.

Jak se vlastně s pejsky v tomto sportu trénuje?
Trénink psa je podobný tomu atletickému. Vždycky mu věnuji hodně času a energie, i proto třeba jarní sezónu vynecháváme a připravuji holky jen na podzim. Skloubit práci, svůj trénink a trénink holek je strašně časově náročné. Holky se mnou celý rok nabíhají navolno objemy, to je podle mě základ. Na tom se pak už dá stavět dál. Sílu, která je v canicrossu potřeba, pak děláme na koloběžce na brzdách. Jsou to vlastně takové intervaly. Samotný canicross pak běžím jen na závodech, je to extrémní zátěž pro tělo a většinou pak mám problém pár dní fungovat.

Jaké závody ještě letos absolvujete?
Doufám, že se mi podaří odjet na MS a ME v canicrossu. Co se týče atletiky, plánujeme v rámci přípravy nějaké krosy. A pak už začne příprava na halu. Na tu se moc těším.

A jaké máte vůbec sportovní cíle a sny?
Myslím, že největším snem každého sportovce je olympiáda. Já už o jednu šanci bojovat o OH přišla, a tak věřím v druhé šance. Kde bychom bez těch snů byly.