„Futsal mě baví, jelikož je hráč vlastně pořád na míči. Celá čtyřka musí pracovat jako jeden muž,“ má jasno sportovec, který kope velký fotbal za Sokol Rozstání.

V zajímavém rozhovoru přibližuje, jak skloubí sportovní a osobní život. Vzpomíná na své futsalové začátky, nebo mluví o regionálním rivalovi z České Lípy.

Kubo, aktuálně jste na osmém místě. Jak hodnotíte právě rozehranou sezonu?
Spokojený úplně nejsem. Sice držíme příčky pro play – off, ale představoval bych si to tak o dvě místa v tabulce výš. Pár zápasů se nám nepovedlo podle našich představ

V soutěži je také Česká Lípa. Jsou pro vás derby zápasy speciální?
Jasně, je to derby o sever Čech. V této sezoně jsme Lípu už dvakrát porazili. Navíc jsme byli lepším týmem. Tady je maximální spokojenost.

Českolipští Démoni jsou na tom letos špatně, hrozí jim sestup. Mrzelo by vás to?
Určitě ano, máme to kousek (smích). Teď vážně, je to tým, který hraje ligu už poměrně dlouho a já jim určitě nepřeji, aby spadli. Naopak jim fandím, aby se udrželi.

Pojďme k vám. Jak dlouho hrajte futsal?
To bude tak 13 let. Tenkrát mě poprvé vzal majitel klubu Andy Liberec Andrea Mrijaj. Hráli jsme proti Mělníku, bylo to v jilemnické hale.

Takže jste stále věrný libereckém barvám.
Je to tak. Nikdy jsem nabídku od nikoho jiného nedostal.

Futsalové derby ovládl Liberec (v bílém) který vyhrál v České Lípě 6:1.
FOTO: Venkovní prokletí prolomeno! Derby v Lípě opanoval Liberec

Jak skloubíte nejvyšší futsalovou ligu s osobním životem?
Trénujeme třikrát týdně, vždy ve večerních hodinách. Klub se snaží všem vyhovět a přizpůsobit se tak, že se to dá stíhat. Někteří kluci do toho hrají velký fotbal, třeba i na divizní úrovni. Ti to mají těžší. Ale většinou jsou mladí, svobodní a nemají děti. Já osobně problém nemám. Většinou doma vykoupu syna, dám ho spát, nechám přítelkyni její klid a jdu trénovat.

Čím vás futsal tak okouzlil?
Baví mě, jak hráč stále na míči. Celá čtyřka musí pracovat jako jeden muž. Je to hodně svázané taktikou., různými signály a nepředvídatelnými momenty. Zároveň je to sport, který je otevřený pro hráčskou kreativitu.

Ke sportu patří i zranění. Jak jste na tom vy?
Mě se naštěstí zranění vyhýbají. Byl jsem nedávno na lehké operaci s kotníkem. Zvláštní je, že mám permanentní problém s tříslem. Jakmile vypadnu z tréninkového a herního koloběhu, hned mě to bolí. Už jsem si na to ale zvykl.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Pracuji jako OSVČ ve stavebnictví. Kromě futsalu hraji tenis, hokej, občas zajdu do bazénu a občas chodím běhat. Ale to jen, když není fotbal nebo futsal a doma dostanu povolení.

Doba covidová stále nekončí, aktuálně se hodně sportovních zápasů odkládá. Jste očkovaný?
Jsem očkovaný. Jediné co mi vadí, jsou opatření. Jestli je to ale potřeba, tak to akceptuji. Nejsem ale žádný epidemiolog, takže se k tomu nebudu vyjadřovat. Sám nemám rád, když někdo dělá chytrého a nic o tom neví.

Vy jste zatím trefil sedm branek. Všiml jsem si, že když jste dal Lípě hattrick, slavil jste zaťatými svaly. Je to vaše tradiční oslava?
No, svaly (smích). Můj oblíbený MMA zápasník je Nate Diaz, který tato gesta dělá. Tuto oslavu používal i náš fotbalový reprezentant Patrik Schick. Fandím mu, tak jsem to okopíroval. Možná to někomu přijde namyšlené, ale tak to rozhodně není.

Jaké máte další futsalové cíle?
Bylo mi 30 let, takže jednoznačně udržet co nejdéle krok s mladšími ročníky. Určitě bych si ještě chtěl v Liberci nějakou dobu zahrát nejvyšší soutěž.

Zmínil jste, že máte syna. Povedete ho ke sportu?
Nechám ho jít vlastní cestou. Samozřejmě bych byl rád, kdyby si vybral sport, ke kterému mám nejblíž. Ale bude to pak záležet čistě na něm. Má už doma asi deset míčů a dvě branky, aktivně se tomu věnuje. Ale uvidíme.