Start dvou tisícovek cyklistů byl ve velkém stylu, tradičně za hlasitého zvuku kapely ACDC. Ve špalírech přihlížejících diváků se postupně rozjíždí peloton a v něm jeden koloběžkářský Jouda, kterému velmi brzo po rovinách všichni mizí z dohledu. Celkově náročnější trasa (celkem 35 km do kopce) má stoupání přesahující 18%.

"Postupně si na passo di Lavazo nasbírám půl stovku silničkářů jen tím, že jedu stále konstantní tempo a odpočívám v pasážích, které padají na 8%. Nejhorší jsou ale kopce, kde je stále prudké tempo s nedostatkem serpentin, ve kterých by šlo odpočívat. Pohled na mrtvou veverku u silnice mi nepřidá, snad takhle nedopadnu. Relativně bezpečné sjezdy v několika vesnicích značně překračují 70 km/h, snad mi nepřijde domů nějaká neobjednaná drahá fotografie z policie," vypráví Jelínek, jehož odvahu závod jet, v cíli bouřlivě diváci aplaudovali.

"V rámci bezpečnosti se výrazně přibržďuje jen v úsecích, kde je mokro. V kopcích se dost často otevírají krásné průhledy na mohutné okolní kopce, ze kterých pozvolna mizí sníh. I když jsem se po 80 km bohatě vešel do časového průjezdního limitu, rozhodnutí nepokračovat dále na delší trasu přes passa ve vydatném dešti považuji za správné. To jsem ostatně viděl na vracejících se promodralých a klepajících se závodnících," dodal Jelínek.