Jméno naznačuje, že Dmitrij má ukrajinské kořeny. „S maminkou žijeme v Česku, na Ukrajině příbuzné nemám. Ale to, co se tam teď, děje je hrozné. Zasáhlo nás to,“ říká 18letý sportovec.

Pojďme nejprve k futsalu. Kdy jste s ním začal?
S futsalem jsem začal tak před třemi lety v Liberci. Aleš Benek, který u nás hraje futsal, mi nabídl, abych to zkusil s futsalem. Já si řekl, že to zkusím, že mě to třeba chytne. Očividně to zabralo.

Vy jste ale i fotbalovým brankářem, viďte?
Ano, chytal jsem v Jablonci. Jelikož jsem se rozhodl pro futsal, musel jsem přestoupit do týmu s menším tréninkovým vytížením. Teď jsem v Pěnčíně, který hraje I.A třídu.

Jaký je rozdíl chytat fotbal a futsal?
Určitě hra nohama. Ve futsale je brankář používá daleko víc směrem do kombinace. Musel jsem také hodně změnit styl chytání.

Nedávno jste s Libercem vyhrál juniorskou ligu ve futsale. Určitě krásný okamžik, viďte?
Byl to skvělý zážitek, plný krásných futsalových momentů. Myslím si, že všechny týmy co tam byly, předvedly skvělé výkony. O to cennější je naše výhra. Snad na to příští sezonu navážeme.

První futsalová liga. Ilustrační snímek z utkání Mělník - Česká Lípa.
Futsalový pátek: Liberec kradl v Brně, Démoni kousali v Teplicích

Dostal jste ocenění pro nejlepšího brankáře FinalFour. Váš nejlepší zákrok?
V prodloužení proti Slavii. Propadl nám tam balon u lajny, hráč Slavie na mě běžel úplně sám. Dvakrát jsem ho vychytal. Měl jsem ale kus štěstí, víceméně mě dvakrát trefil.

Jaké máte nejbližší futsalové plány?
Připravuji se na kvalifikaci o EURO v Portugalsko. Největším cílem je pro mě hrát nejvyšší soutěž za Liberec. To ukáže čas.

Prozradíte, kde studujete?
Studuji v Liberci na truhláře. Vysněné zaměstnání asi nemám. Nejlepší by bylo, živit se futsalem nebo fotbalem.

V Čechách se dá živit futsalem, ne?
V těch nejlepších klubech, jako je Chrudim nebo Plzeň, si hráči vydělávají tolik, že nemusí chodit do práce. Většinou je ale futsal spíše přivýdělkem k normální práci.

Zdroj: Youtube

Prozradíte, co vás ještě baví?
Jsem hodně sportovně založený, proto mě baví prakticky všechny sporty. Často hraji volejbal a beachvolejbal. Dříve jsem uvažoval, že bych se tomu věnoval. Ale nemám na to úplně ideální výšku (smích).

Máte ukrajinské předky. Jak jste se dostali do Česka?
Z Ukrajiny pochází celá moje rodina. Když bylo mamince zhruba dvanáct, tak se prarodiče ze dne na den rozhodli, že život v Česku je v hodně ohledech lepší. Měli tady přátelé, hlavně je tady bezpečněji. Já se narodil v Česku.

Takže na Ukrajinu moc nejezdíte?
Na Ukrajině jsem byl snad jednou. To jsem byl úplně malý.

Sport vám přinesl jistě spoustu kuriózních zážitků. Vzpomenete si na nějaký?
Jednou jsme měli domluvený přátelský fotbalový zápasy v Ústí. Když jsme tam dorazili, tak tam hodinu před zápasem nikdo z domácích nebyl. Nebyl otevřený areál. Nakonec se zjistilo, že se trenéři špatně dohodli a mělo se hrát až druhý den. Takže jsme se otočili a jeli zpět domů. K tomu zápasu nakonec stejně nedošlo.

Dlouho nás tady ovlivňoval covid. Věříte, že už to všechno pomalu končí?
Bylo to určitě pro každého nepříjemné. Dva roky jsme vlastně trénovali přerušovaně, to byla další nepříjemnost. Věřím, že už bude konec. Už to trvá docela dlouho. Víceméně každý ví, jak se chránit a co udělat pro to, aby se covidu vyhnul.

Nechal jste se očkovat?
Ano, jsem očkovaný. Byl jsem proti tomu, ale nakonec jsem musel ohledně nadcházející kvalifikaci o evropský šampionát.