Při povídání o více jak desetileté kariéře je patrné, že zážitky z rychlostních zkoušek a dění kolem nich, má stále v živé paměti. „Začínal jsem jako mechanik dalšího chrastavského jezdce Zdeňka Vykoukala. Asi po dvou sezónách mi řekl, abych taky začal jezdit. Koupil jsem tedy neupravené kupátko a začal střídat rodinné ježdění za závody ve třídě A1, tedy sériového závodního vozu bez rámu v oblastních závodech do vrchu. U kopců jsem vydržel dvě sezóny a docela se mi dařilo. V konkurenci pětatřiceti až padesáti soupeřů jsem sbíral 6. - 7. místa. Ale stále více mě to táhlo k soutěžím,“ říká Vostárek.

A tou první byla…
„Poprvé jsem odstartoval při Rallye Toužim 1981 s vozem Škoda 100 a spolujezdcem Zdeňkem Čihákem. Odjeli jsme spolu několik sezón. Stovku vystřídala záhy Škoda 110 L a Coupé a přišly první úspěchy. S modrobílým kupátkem se nám zadařilo na domácí Rallye Lužické hory, kde dvě rychlostní zkoušky vedly doma - okrajem Chrastavy. V roce 1982 jsme vyhráli třídu A2 1150 a byli celkově pátí! V autě byl motor od Janeby a ten skutečně fungoval. V součtu s ostatními výsledky jsme obsadili celkové páté místo v oblastním přeboru A své třídy a postoupili do Přeboru ČSR.

Přešli jste na nový vůz a došly finance
Zakoupili jsme z Plzeňska vůz Škoda 120 LS s tím, že vyrazíme za dalšími body, ale auto nefungovalo podle našich představ a my ho museli prakticky celé předělat a „vychytávat mouchy“. Stálo nás to sezónu – svezli jsme se pouze v Pačejově (4. místo) a víc jsme finančně neutáhli. Znamenalo to opět sestup do oblasti.

Trochu podobně vypadaly i sezóny následující – startovali jste, když byly peníze, a ty nikdy nedaly na odjetí kompletní sezóny. Přesto se můžete pochlubit řadou pohárů.
Byli jsme třetí třeba v Sedlišti 1982, Kamenici nad Lipou v roce 1990, Katovicích 1988. Stříbro jsme brali v Kamenici v roce 1988. Bohužel jsme mnohokrát jeli na předních pozicích a vyřadila nás technická závada, někdy i nepříjemná havárie.

Na kterou soutěž nemáte nejlepší vzpomínky?
No určitě Rally Podhoří Černíkov. Tady jsme zrušili dvě auta. Nejdříve v seznamovacích jízdách tréninkový vůz a při samotné rally i ostrý soutěžák. Dobře rozjetou jsme měli Rallye Chemopetrol Litvínov, to byla velmi náročná soutěž vedoucí Krušnými horami. Měli jsme ji docela dobře rozjetou a trochu jsme se hecovali s Vlastíkem Rackem, který jel se Škodou 130 RS a my mu začali šlapat s kupátkem na paty. Za cílem jedné erzety stál Vlastík a končil s poškozenou ojnicí. Zvuk našeho motoru nevěštil nic dobrého a my skončili s propáleným pístem. Nerad také vzpomínám na jeden ročník soutěže v Plzni, kde měl zřejmě někdo velký zájem na tom, abychom soutěž nedokončili.

Po Zdeňku Čihákovi vedle Vás usedali Roman Nový, Josef Liška, Míra Kobrč a Petr Vondrouš. A po éře „stodvacítek“ přišla na řadu Škoda Favorit.
S ním jsem startoval nejdříve ve třídě N a posléze A 1300. V poslední sezóně se nám podařilo zajet dvě „bramborové“ medaile z Rally Otava a Horácké rally. V té době se bohužel již v blízkosti našeho bydliště nezávodilo a tratě z Lužických hor nebo Smědé patřily mezi mé nejoblíbenější.

Zatím poslední pokus o návrat do světa rychlých kol učinil závodník, přezdívaný mezi kamarády Haugland (podle norského závodníka), ve druhé polovině 90. let. Zakoupil v Německu soutěžní Opel, ale bohužel se vydal z peněz a závodnímu autu skončila homologace. V současnosti stihne pro pracovní vytížení navštívit jako divák pouze nedalekou Thermica rally Lužické hory v Hrádku nad Nisou, která se letos uskuteční o velikonoční sobotě 23. dubna.

„Mohl ze mě být možná dobrý malíř, docela jsem v jednu dobu maloval obrazy. Ale já chtěl být dobrým automobilovým závodníkem. A snad se mi to i částečně podařilo…,“ dodává jezdec, který si přeje v nejbližší době postavit svoji původní Škodu 110 R Coupé. Potřebné díly jsou již připraveny…