Po vyčerpávajících dvou týdnech na Rallye Dakar získal společně s kolegy Adamem Lackem a Aliyyah Koloc senzační vítězství v šestihodinovce GT4 v Abu Dhabi. Triumf partičky ze severu Čech v úvodním kole série závodní sezony na okruzích nečekali ani největší optimisté.
Trio za volantem Mercedesu AMG-GT4 odstartovalo ve zmiňované premiéře třetí, při vstupu do závěrečné etapy bylo druhé a po perfektní strategické výzvě a risku s pneumatikami to byl právě Vršecký, mimo jiné mistr Čína Truck Racing, kdo triumf dovršil.
"Sotva jsem se na skok do Evropy vrátil, vyrážíme na malý Dakar, na Pouštní výzvu Abu Dhabi, kde budeme na přelomu února a března. Část týmu se do Dubaje opět přesouvá. Poslední březnový víkend nás čeká dvanáctihodinovka v italském Mugellu," říká na úvod exkluzivního rozhovoru pro Deník zkušený pilot, šéfkonstruktér i mentor a rádce v jedné osobě. Roudnický rodák přiznává, že se na výzvy těší. A to jak na písečné duny a horko v odlehlých pouštích SAE, tak na novou výzvu ve vytrvalostní sérii v Toskánsku.
Můžete se k úspěchu na šestihodinovce GT4 v Abu Dhabi vrátit?
Bylo to nové, první vlastně vytrvalostní závod, v podstatě nový byl v posádce i Adam Lacko, pro kterého se jednalo o velký návrat. Byl to super závod, ve kterém jsme neměli sebemenší problém. Všechno klapalo, jelo se na novém okruhu, na kterém nikdo z nás nikdy nejel. Je to opravdu nádherný okruh, který jsem znal jenom z televize. Úžasné a moc jsme si to užili. Startovali jsme za světla, končili za tmy. Fantazie.
Navíc jste závod zvládli takticky, zvolili jste strategii, která všechny konkurenty zaskočila. Oproti předpokladům jste oproti ostatním neměli pneumatiky a tenhle riskantní tah vám vyšel…
Strategii jsme měnili už v průběhu závodu, protože pneumatiky byly po té hodinové jízdě poměrně v pořádku. Před mojí poslední jízdou jsme se domluvili, že se nebude zastavovat v boxech, že se jenom doplní palivo, ale nebudeme měnit gumy, abysme ušetřili čas. Rozhodli jsme se na těch jetých jet další hodinu. Normálně jsou gumy za hodinu totálně v háji, ale já jsem se snažil jet opatrněji, šetrněji, hlavně abych dojel.
Byl jste s přibývajícím časem a čím dál více opotřebovanými pneumatikami nervózní?
Abych se přiznal, tak ano, protože nikdy jsme na gumách tolik kol a kilometrů nenajeli. Ke konci už tam byly z kol nějaké vibrace a já nevěděl, v jakém jsou stavu. Bylo cítit, že to klouže, nedrží, ale furt to vycházelo tak, že pokud nebude nějaký velký problém, tak nám to i s opatrnějším tempem na první místo bude stačit. Poslední kola byly volnější, aby gumy nebouchly.
Povedl se vám husarský kousek, že?
Klaplo to excelentně. Konkurence pořád v klidu čekala, kdy pojedeme vyměnit, a pak všichni zjistili, že to je v hajz…, že zastavovat nebudeme (smích). Bylo to dobré. Naši největší konkurenti tedy pak dostali ještě nějakou penalizaci, ale i když by ji neobdrželi, tak jsme to přepočítali a stejně by nám to na první místo o kousek stačilo, asi o 0,6 vteřiny.
Jste správný mix. Mladá Aliyyah Koloc, Adam Lacko a vy zkušení mazáci…
Bylo to výborné. I my se v tomhle vytrvalostním závodě učíme. Jsou tam určité strategie, jeden začíná s těžkým autem na nových gumách, poslední z trojky končí na olítaných gumách a lehkým autem, je tam kvalifikace, dotankovávání… Mě to docela baví, protože jde o trochu jiný pohled, než na ty půlhodinové či hodinové sprinty, které se tady jezdí.
Navíc jste tam startovali z třetího místa a dotáhli se na první!
Navíc jsem se na čelo dostali předjetím a ne, že by někdo někoho vystřelil… Z mého pohledu to bylo vydřené a ne, že by nám to spadlo do klína, to se mi také líbilo. Po Dakaru to bylo hezké zpestření.
V minulosti jste s Buggyrou absolvovali klasické mistrovství Evropy trucků na okruzích. Nebudou vám tyto závody chybět?
Zatím to tak nevypadá (smích). Je to jiné, jsou tam jiní lidí, spousta nových vjemů, které se učíme, posouváme se a to mě na tom baví.
Vaším domácím okruhem je Most. V minulosti se při různých závodech Buggyry na tamním autodromu představila řada celebrit, mimo jiné i slavní hokejisté ze zlatého Nagana. Zrovna nyní si připomínáme od slavného olympijského klání čtvrt století. Co se vám při vzpomínkách na Nagano vybaví?
To je strašné, jak to letí. Já sice nepatřím mezi vášnivé fanoušky hokeje, spíš mi přijde úsměvné, že ti, co to nejvíce hltají, tak říkají naši vyhráli, ale když se nedaří, tak mluví o tom, jak to oni posra…, ale Nagano jsem samozřejmě sledoval. Umocňovalo se to tím, jak se českému týmu dařilo, byl to skvělý úspěch. Mně bylo 22 let a jezdil jsem první sezonu na trucku. Je pravda, že později jsme měli v Buggyře i kluky, kteří hokej na určité úrovni hráli a chodili jsme si třeba jednou, dvakrát týdně zahrát. Pravda je i to, že Buggyra po Naganu zvala na naše závody i různé hokejové osobnosti, právě z toho zlatého olympijského týmu. Bylo to fajn a rád na to vzpomínám.
