Pomalu již jedenašedesátiletý Halíř ale skončil v kategorii nad 42 let druhý. „Jelo se na kilometrové trati pod hradem, kde byl spád osmnáct procent. Byla to přístupová cesta na hrad, široká silnice,“ popsal Halíř. „V cíli se dobržďovalo nohama, takže boty při tom hořely. Mě osobně dvoje shořely,“ řekl veterán, který poslední závod na silnici jel v minulém století, v roce 1977.

Jezdilo se ve dvou kategoriích do 32 a nad 42 let, dvě tréninkové a tři finálové jízdy, celkem závodilo 42 účastníků. „Druhé místo mezi mladými je pro mě úspěch, protože jsem porazil i zimní soupeře. Martina měla nejrychlejší časy i mezi mladými. Byl to pěkný závod až na to, že jsme si museli tahat od cíle nahoru v kombinéze sáně na zádech po lesní pěšině. Bylo 32 stupňů tepla, takže jsem byl z toho na pokraji smrti. Kilometrový pochod se saněmi, to bylo pořádně náročné na fyzičku. Takže jsem si musel po výšlapu sednout a odpočívat. Ještěže byla mezi jízdami půlhodinová přestávka,“ vyprávěl Halíř.

„Sezonu jsme tak zahájili hodně brzo, ani reprezentace ještě nic neměla. Teď nás čekají velké závody v Illmenau na laminátové dráze, kde se mi podařilo třikrát vyhrát. To bude 17. - 19. června a týden nato jsme pozvaní do Ostravice na Beskydské kolečko,“ dodal František Halíř.