Milan Vágner, 69letý judistický veterán Judoclubu Liberec, si splnil životní sen, když startoval na mezinárodním mistrovství Japonska v Kodokanu. Místní tatami je totiž považováno za absolutní vrchol pro každého judistu. Také si to liberecký veterán patřičně užil spolu s dalšími dvěma Čechy Semeckým a Matouškem a všichni si legendární tatami vyzkoušeli v mistrovských bojích. Matoušek skončil ve své kategorii skvěle druhý, Vágner v kategorii do 100 kg byl čtvrtý a Semecký pátý. „Účast v Kodokanu je pro mě vrchol závodnické kariéry," přiznal Vágner. Celkem se v japonském šampionátu představilo na pět set judistů, ale podle Vágnera jen dvacítka z nich neměla šikmé oči.

Vágner sice příští rok oslaví životní sedmdesátku, ale stále se pere na veteránských soutěžích. Od mládí do svých 48 let pravidelně startoval v barvách TJ Sokol Rochlice, která se před lety transformovala do Judoclubu Liberec. A právě tam po letech odmlky opět zamířil. „Kvůli podnikání jsem v 90. letech skončil, ale potkal mě František Brožek, abych si zkusil veterány a rovnou na mistrovství Evropy v Praze. To byl návrat po dvanácti letech a pak to začalo. Tenkrát v Praze, bylo to v roce 2006, jsem skončil čtvrtý, když mě od bronzu dělilo devět vteřin. No a pak to začalo. Mám pět titulů mistra republiky, stříbro z mistrovství Evropy, dva tituly mistra světa z Montrealu a titul mistra světa v sambo. K tomu ještě titul judista roku 2007 a také tituly mistrů zemí kolem Česka. Ale mistrovství Japonska v Kodokanu všechny úspěchy přebíjí," sdělil Vágner.

Liberecký judista pobyl v Japonsku 14 dní. Byl v Tokiu, Jokohamě i Kjótu a nestačil se divit, jak jsou lidé úslužní, jak je všude čisto, podle něj jiný svět. Také absolvoval společné tréninky s japonskými judisty, kteří trénují dohromady i s dětmi. „Je to neuvěřitelné, jaká třeba vládne disciplína a opět ta jejich slušnost. Technika Japonců je úplně jinde, doslova neuvěřitelná, protože oni se umějí vychýlit a využít pohybu na sto procent. V oddíle trénují bez rozdílu vah a věku, takže cvičí dospělí s dětmi, a ti nejmladší pilují techniku proti dospělým s velkou razancí a vitalitou. To byly nádherné zážitky pro judistu. Rád bych své postřehy uplatnil v našem oddíle, protože mi i v těchto letech tréninky v Japonsku opět něco daly. No a samotný Kodokan, to jsou dva osmipatrové baráky v Tokiu plné juda, kde se doslova všude musíte klanět. Prostě etiketa na každém metru a je vyhlášená," připomíná Vágner. „Až na tu dlouhou cestu sedmnáct hodin letu přes Dubaj, to bylo naprosto úžasné. V Japonsku mě oslovilo všechno. Jak mají neuvěřitelně čisto, rychlost a naprostá přesnost vlaků šinkansen, čistota žádný vajgl, všude jsou kuřárny, takže se po městě nekouří, v restauraci než dosednete, máte sklenici vody a konev vody s ledem, nepřekonatelné jídlo a ta nekonečná slušnost v obchodech, na ulici, všude," uzavřel Milan Vágner.