„Bylo to super, nemůžu říct nic špatného,“ zářil jednatřicetiletý bývalý reprezentant po návratu do rodného Ústí. Domů přiletěl předčasně poté, co nejvyšší britskou soutěž ukončil koronavirus.

Jak jste se dozvěděl, že sezona končí?
Po vítězství v poháru v Cardiffu (8. 3.) jsme dostali dva dny volna. Ve středu jsme normálně trénovali, ve čtvrtek jsme začali trénink a po chvíli nám řekl, že můžeme jít z ledu. Oznámili nám, že sezona končí, tak jsme si s Hrabošem (Josefem Hrabalem - pozn. aut.) zabalili věci a odletěli domů. Po návratu jsem musel být v domácí karanténě. Čtrnáct dní jsem nevylezl z bytu, bylo to strašný. Teď už je to lepší.

Vrátil jste se včas. Teď Velká Británie patří k nejpostiženějším zemím světa…
Koukám, jak se to tam rozjelo. Divil jsem se, když ze začátku měli názor, že to nechají být a bude se hrát dál. Teď už z toho mají paniku.

Byl jste v Anglii spokojený?
Bylo to super, nemůžu říct nic špatného. Byla tam trochu jazyková bariéra, umím spíš rusky než anglicky. Ale byl tam i jeden Rus a dva Češi Hrabal s Dubou, takže to šlo.

Trávil jste s českými spoluhráči hodně času?
Duba má tři děti, tak byl s rodinou. S Hrabošem jsme bydleli spolu. Pak nám dali ještě jeden byt, protože jsem měl ve smlouvě, že mám bydlet sám. Když za mnou přiletěla přítelkyně, tak on šel o dvě patra výš. S Hrabošem jsme koukali na seriály, chodili jsme do restaurace, kterou měl český majitel, na oběd a na české pivo, hráli jsme spolu kulečník nebo jsme chodili plavat.

I po hokejové stránce jste zažíval dobré období. S 42 body (12+30) jste byl nejproduktivnějším bekem klubu a třetím v celé soutěži.
To mě překvapilo. Liga nemá takový věhlas, ale jsou tam zajímaví hráči. Nejsou tak komplexní, ale každý v něčem vyniká a snaží se v tom zdokonalovat. Třeba reprezentant Connolly na tréninku obstřeloval kužel. Všichni mají hrozně dobrou střelu, z toho jsem byl v šoku.

Jakou má tedy tamní nejvyšší soutěž úroveň?
Hraje se jednoduchý hokej. Není to tak svázané taktikou, nikdo se moc nevrací. Ale není to tak, jak se říká, že tam hrají nějaký nazdárci.

S Sheffieldem jste dokázali vyhrát britský pohár…
Celou dobu jsme vedli základní část před Cardiffem. Pak jsme u nich prohráli a přišli o šanci na titul. Za dva dny jsme hráli v Cardiffu pohár a ten jsme vyhráli. Když jsme slavili, tak jsem jednomu fanouškovi dal dres. Udělali to i další kluci a pak nám v klubu řekli, že chybí několik dresů. Fanouška jsem vyhledal a dres mi přinesl na stadion. Nevím, jestli by se to v Česku stalo, že by někdo vrátil dres (smích).

Jak je to s fanoušky?
Do větších arén chodilo hodně lidí. Sheffield je půlmilionové město a chodilo na nás sedm osm tisíc lidí. Kluby lákají na levnější lístek kolem 10 liber.

Sheffield má i dva fotbalové kluby United a Wednesday. Zašli jste na fotbal?
Na fotbal jsme docela chodili. Jsou to super zážitky. Fotbaloví fanoušci jsou fanatici. Daniel Pudil hrával za Wednesday, tak nás tam vzal. Byli jsme se podívat i na Premier League na United. Jednou jsme jeli do Manchesteru na derby. Dostali jsme lístky od Petra Čecha na Chelsea. Byl se podívat na náš zápas, když jsme hráli v Guildfordu, kde občas chytá za rezervní tým. On mě neznal, tak jsem se k němu přihlásil (smích). Trošku jsme pokecali. Říkal, že je z hokeje nadšený a chtěl by si zachytat i za první tým.

Chcete v Sheffieldu zůstat?
Nevím. Agent říkal, že mě chtějí, ale zatím to neřeším. Je dobrý, že aspoň jeden tým mám v záloze. V září mi bude 32 let a myslím, že bych ještě mohl extraligu hrát. Ale zatím se nikdo neozval.

Co říkáte na to, že Litvínov letos urval záchranu až v posledním kole?
V Litvínovu to stojí na Hüblovi s Lukešem, ostatní se nepřidali. Pak přišel Pospíšil, se kterým se znám a psali jsme si. Litvínov nakonec udělal dobré posily, stejně jako Pardubice. Kladno do toho nechtělo investovat a je zpátky v první lize. Tam jsou na to připravení, ale nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby spadly Pardubice nebo Litvínov.