Talentovaná dívka dělí svou přízeň spravedlivě mezi kolo a lyže

Dominika Kubátová, teprve šestnáctiletá studentka Gymnázia Jana Palacha v Mělníku, si se sportem rozumí už od neútlejšího dětství. Po začátcích na lyžích se jejím druhým hlavním sportovním odvětvím stalo horské kolo.

Jak jste se vlastně dostala k lyžování?

Rodiče jezdili dá se říci odjakživa spolu na hory, takže mě jaksi samozřejmě brali s sebou, a to mi nebyly ještě ani tři roky. Lyže jsem měla jako doplňkový sport ke kolu, na němž závodím už od pěti let. I v lyžování bych se chtěla prodrat do české reprezentace, byť nevím, zda je to reálné. Všechny soupeřky pocházejí z hor, které já mám docela daleko.

A co horské kolo?

Začínala jsem ve Vimperku, kam mě rodiče jednoho dne poslali na kemp k panu Huříkovi, což je tatínek Terezy Huříkové, úspěšné české reprezentantky, která závodí na horských kolech. Nabídl mi, abych za jejich klub začala jezdit, což jsem po domluvě s rodiči ráda přijala.

Máte z té doby nějakou veselou historku?

Kvůli ní jsem dokonce dostala přezdívku… To mi bylo asi sedm nebo osm let. Jezdila jsem v křiklavě růžovém dresu a při tréninku na vytyčené trati, která se dala jet obousměrně, jsem následovala do protisměru soupeřku, která se rovněž spletla. Kvůli tomu mě neminula přezdívka Růžové nebezpečí… Nicméně vlastní závod jsem poté vyhrála.

Po třech letech přišla změna. Co ji způsobilo?

Neměla jsem v tréninku možnost mít parťáka či parťačku a samotnou mě to moc nebavilo. Přesunuli jsme se tedy do Mladé Boleslavi, kde jsem nejdříve začala s oběma sporty. Nyní tam startuji jen na horském kole, zatímco s lyžemi jsem se přesunula pod liberecký Ještěd.

Můžete přiblížit, v jakých disciplínách startujete na horském kole a kdo je vaším vzorem?

Účastním se především závodů v cross country, kde jezdíme na okruhu. To mě docela baví, protože upřednostňuji technické tratě proti maratonům, které jsou fyzicky náročné svou délkou. Vzorem jsou pro mě naši reprezentanti Tereza Huříková a Jaroslav Kulhavý.

Co vás na bikrosu nejvíce baví?

Především technika jízdy a překonávání nejrůznějších překážek. Jsem od přírody soutěživý typ, a proto mě baví možnost porovnat svou výkonnost se svými soupeřkami. Rozhodně nerada prohrávám. S přibývajícími lety závodění se kolem mne zlepšuje konkurence a navíc jezdíme po tratích, které byly vybudovány především pro muže. My jezdíme jen méně okruhů než oni.

Jaký cíl jste si dala pro letošní sezonu?

Letos se vytvořil reprezentační výběr jezdců do 17 let, kam bych se chtěla dostat. Mám menší handicap v tom, že moje soupeřky většinou chodí na sportovní gymnázia, což mně chybí. Samozřejmě mi pomáhá individuální studijní plán, což mi umožňuje koordinovat svou přípravu se školou. Navíc mi na mělnickém gymnáziu vycházejí vstříc.

l Očima trenérů Václav Ježek (horská kola): „Vzhledem k věku je před ní ještě dlouhá cesta, aby se více prosadila. Je důležité, aby se svým zájmem o kolo vydržela i do budoucna. Při posledním startu na silnici, při tzv. malém Závodě míru, mě překvapila svou bojovností. Bude se muset rozhodnout, čemu dá přednost. Za sebe bych si přál, aby vyhrálo kolo."

Stanislav Hofman (sjezdové lyžování): „Dominika se letos posunula výkonnostně kupředu. Napřesrok už bude závodit mezi juniorkami, kde ji očekává nesrovnatelně větší konkurence. V počtu tréninků ji trochu omezuje vzdálenost jejího bydliště od Liberce, nicméně je všechno teprve před ní."