„Že bych ji mohla přeskočit, se mi zdálo hodně nepravděpodobné," hodnotila Soukalová. „Ale ono jo," radovala se.

ČTĚTE TAKÉ: Soukalová zakončila sezonu stříbrem! Vítková se při pádu zranila

Kde jste na to vzala síly?
Nevím. Snad z euforie, že to byl poslední start. Říkala jsem si, že ho musím přetrpět a pak už bude volno.

Zase jste postupně zrychlovala…
Zpočátku jsem byla líná, moc se mi nechtělo. Ale pak jsem si říkala. Když už jsem tu první položku dala za nula, tak to ještě zkusím.

A při poslední ráně jste si říkala: teď ji na rozdíl od mistrovství světa musím dát?
Říkala jsem si: Ta je pro Rybíze. Protože než jsme jeli sem, říkal mi: Kdybys náhodou ještě byla v takové situaci, tak tu poslední ránu prosím tref. V duchu jsem myslela na to, že musím udělat trenérovi radost.

Ze střelnice jste letěla, odskočila jste dokonce Němce Dahlmeierové.
Nevěděla jsem, kdo je za mnou. Myslela jsem, že to bude taktické. Jenže ona mě pak postupně dojížděla a to co udělala na konci, tím mě úplně vyhodila z rytmu. Už jsem neměla sílu ji docuknout.

Zrychlila do kopce, že?
Jo, cukla mi pak o tři metry a já už neměla sílu ji následovat. Tím pádem to bylo rozhodnuté.

Co vám prolétlo hlavou, když jste projela cílem?
A teď už nic nemusím, je konec! V cíli jsme si připili na nejlepší českou zimu v historii.

Na samém konci jste se vrátila tam, kde jste byla.
Myslím, že mi to dává takovou naději do budoucna. Lepší pozdě, než nikdy.

Za rok se porvete s nejlepšími o glóby?
Jo, na to se těším. Ale nejdřív protrpím ty měsíce přípravy, které úplně ráda nemám.