V kvalifikaci běžkyň na klasické pětce Chačatrjanová dvakrát spadla do čerstvého sněhu, přesto dojela z 21 startujících osmnáctá. Do hlavního závodu nepostoupila, nicméně byla spokojena – neskončila poslední.

Diváci, kteří zaplatili 200 korun za lístek, se mohli u trati poměrně dobře bavit. Stali svědky přehlídky podivuhodných běžkařských stylů. O další pády nebyla nouze. Není divu. Mezi závodníky, kteří museli jet kvalifikaci kvůli nevyjeté kvótě FIS-bodů, byli zástupci lyžařsky exotických zemí.

Indka Bhunešvárí Thákurová jela na v Česku půjčených lyžích a doběhla poslední. Pět kilometrů zvládla za 29:11,7 minuty s dvanáctiminutovou ztrátou za vítězkou, Američankou Smithovou. „Ještě nikdy jsem nejela na tak upravené trati,“ říkala a doufala, že se za rok nominuje na olympiádu do Vancouveru. „Kdyby se mi to podařilo, byla bych moc ráda. Ale musím si koupit nové lyže.“

Olympijský sen chová v duši například také jediný lyžař z Venezuely. Cesar Baena sníh poprvé viděl předloni, ale s chutí se zúčastňuje závodů po celém světě. „Skončím sice vždycky poslední, ale to nevadí,“ prohlásil vesele.

Liberecká kvalifikace nebyla výjimkou. Baena promazal, už pár metrů po startu upadl. A po ujetí několika stovek metrů mu musel pomoci pořadatel, který mu lopatou stíral ze skluznic nalepený sníh. „Spadl jsem tak desetkrát, ale přesto jsem si to užil,“ říkal Bean po svém čtvrtém životním závodu. Deset kilometrů projel, tedy spíš než běh se skluzem to bylo capkání, za hodinu a osm minut!

Stabilním účastníkem vrcholných světových závodů je 37letý Philip Boit. Populární Keňan se s tratěmi potýkal již na olympijských hrách v Naganu v roce 1998. Ani on se ve Vesci nevyhnul pádu a skončil na 51. místě. Nedělal si z toho těžkou hlavu: „Stopa zapadávala sněhem, pro klasiku to nebylo dobré,“ prokázal odborné znalosti. „Přes všechny problémy, které jsem na ní měl, jsem se sebou spokojený.“ Baron Pierre de Coubertin by měl radost. Jeho heslo o účasti přijalo za své hodně účastníků. A mnozí z nich budou k vidění i ve sprintu.