A tak nejsvětlejším bodem sportovně špatného roku byla svatba, kdy si řekla ano s bývalým fotbalistou Ruprechtic Ondřejem Negru.

Od pátku již paní Andrea, hraje ve Francii profesionálně volejbal devět let, letos by tedy mohla vstoupit do své jubilejní desáté.
Přitom to s volejbalovou kariérou vypadalo loni v srpnu velice dobře. Ze sousedního Cannet se bývalá reprezentační kapitánka vrátila na žádost trenéra Yang Fanga do mistrovského RS Cannes, který pravidelně vyhrává francouzskou ligu a hraje Ligu mistrů.

Sezona v novém týmu začala jistě nadějně, vítězství v ligových zápasech, utkání prestižní Ligy mistrů…
Do Cann jsem se vrátila spolu s Karin Salinas. Ona po dvou, já po třech letech. Známe se dlouho, takže žádná rivalita mezi námi není. Cann je absolutní francouzská špička, tým má svoji kvalitu. Hrála jsem stále v základu, vyhrávalo se. Bylo to fajn.

Jenže pak přišlo zranění. Co se vlastně stalo?
Přišlo to z ničeho nic. Hrála jsem v prosinci zápas Ligy mistrů ve skupině s Ankarou. Z ničeho nic mě píchlo v patě na pravé noze, jako by mi tam někdo vrazil nůž. Nic. Dohrála jsem, ale když jsem si po utkání sundala botu, tak jsem nemohla došlápnout. Celý večer jsem pak chodila po špičce, ale druhý den to bylo lepší. Zjistilo se, že se jedná o ostruhu a odraženou patu. Moc se s tím nedá dělat, takže jsem absolvovala ultrazvuky, léčbu šokem a různé procedury. Jenže nic z toho nepomohlo. Navíc mi řekli, že se ostruha neoperuje. Přišlo to samo asi tím, že za ty roky je tělo ve třiatřiceti tak zhuntované. Ale jeden známý hráč z Prahy měl stejný problém. U něj jak bolest přišla, tak sama odezněla. Takže spoléhám, že stejný průběh bude i u mě.

Takže jste skončila s volejbalem.
Po měsíci jsem se s klubem dohodla, že si vezme divokou kartu (žolíka) a při mé nepřítomnosti angažuje náhradu. Nebylo totiž jisté, jestli budu za měsíc nebo dva dobrá. Pokračovala jsem dál v trénincích, ale jen individuálně. Pro mě skončila sezona v prosinci, protože do plné zátěže jsem stále nemohla jít.

Jak tedy Cann dopadl v lize a v Lize mistrů?
Cann potvrdil špičku a ligu vyhrál, takže mám svůj čtvrtý titul ve Francii. V Lize mistrů jsme postoupili ze skupiny, ale pak jsme narazili v osmifinále na Polky (Fakro Muszyna) a vypadli. To jsem byla ze hry a druhá nahrávačka měla problémy se svalem. Byla to škoda, protože jsme nebyli v plné síle.

Jak to vypadá před nastávající sezonou v Cann?
Povídala jsem si s trenérem, který mi řekl, že by to byl risk mít mě ve dvanáctce. Takže jsme se domluvili, že zůstanu, když mám ještě rok smlouvu a budu mu k dispozici, protože Cann má kádr čtrnácti hráček. Normálně začnu 18. srpna přípravu. Pokud to nepůjde zdravotně, budu dělat hráčkám na trénincích sparingpartnera.

Může se tedy stát, že skončíte s volejbalem?
Zkusím přípravu a uvidím. Nechci to obrazně lámat přes koleno. Když to nepůjde, tak to nepůjde. Zdraví je přednější.

Smolnou sezonu jste si alespoň vylepšila sňatkem s Ondrou. Jak jste dlouho spolu?
Jsme spolu osm let a o Vánocích mě požádal o ruku s tím, že se v roce 2010 vezmeme. Zjistili jsme si administrativní věci a když jsme je měli, tak jsem si řekli proč čekat ještě rok a svatbu udělali teď.