Jak vysoko pro něj visí olympijská medaile? „Dost… Pole je strašně vyrovnaný. Pár lepších než já v něm najdete, pět šest lidí. Bude záležet na štěstí, nevěstím z koule,“ říká.

Do kterého závodu (sdruženáři mají dva a k tomu družstva, pozn. red.) vkládáte víc nadějí?
Dva individuální závody jsou pro mě hodně podobné. Na velkým můstku můžu být na horším místě po skoku, ale s menší ztrátou na běžce. Na malým buď pátý šestý, ale s větším odstupem.

Zkuste navrhnout ideální scénář.
Při skoku lehký vítr do zad všem. A potom dole klidně i proti, já bych trochu poodlít´. V běhu bych se chytil v nějaké skupině vepředu s lepším běžcem, jako Lamy-Chapuis, nebo se rovnou zavěsil za Moana. Hlavně nejet sám.

Co teď ještě doladíte na týdenním kempu v norském Lillehammeru?
Potřebuju vyzkoušet druhé lyže, skočky na měřené rychlosti. Mám dvě nové kombinézy, jestli nejsou lepší než ty, co mám. V Kanadě už nechci spekulovat. Rád bych udělal pár dobrých skoků, a na běžkách rozvíjející ostřejší věci .

Na světových pohárech sdruženářů nebývá tolik rušno, těšíte se na šrumec v olympijské vesnici?
Doufám, že ho nějak zvládnu. Ale můstky u tratí máme pohromadě. Dám si dva rychlejší tréninky na běžkách, abych se probral z časového posunu. To mi pomáhá. Tablety na srovnání časových pásem mě nezaberou, v nejhorším bych vzal prášek na spaní. Nebo radši jeden ten náš národní nápoj bych si dal na usnutí. Prý ale nebude ve vesnici k sehnání…

Vzpomínáte, jak jste před pěti lety málem opravdu skončil kariéru. Tyhle starosti by vám asi scházely, ne?
To jsou kdyby… Na to nehraju. Kdybych dělal ve fabrice, možná bych byl taky spokojený. Ale jsem rád, že tu jsem.

Tehdy vás podrželi lidé ze svazu. Vy jste ostatně taková partička jako z rezervace málem vyhynulého druhu. Přežije podle vás severská kombinace v Česku?
Když jsem začínal a někdo nechtěl makat, hned ho vyhodili z tréninků. Teď přemlouvají, aby vydržel. Ani rodiče nemají čas, aby se dětem věnovali při sportu. Navíc mají tolik dalších odvětví na výběr.

Máte skoro ročního synka Františka, pošlete ho do vaší stopy?
Sám bych ho teď asi vodit na tréninky nemohl, vidíte. Nebudu ho tlačit. Spíš asi manželka bude chtít, aby začal s gymnastikou, aby byl nadaný pohybově. Což já nejsem…

Ptám se hlavně proto, že tenhle sport táhly rodinné klany, Kučerové, Ryglové…
… a nedělalo to moc dobroty.
Láďu Rygla mladšího jste zažil. Vyhrál i světové poháry, ale na velkou medaili nikdy nedosáhl.
Protože nikomu nevěřil, nedal z ruky ani lyže, aby mu je namazali. Já si nedokážu představit, že bych si je testoval, natož ještě mazal, doba je jinde. A hlavně musíte mít důvěru v trenéra, servismana, doktory. Lidi okolo. Pak se můžete soustředit na svůj výkon.

A stát se nejlepším „sdruženým“ Čechem všech dob?
Já mám svůj sen, abych tu šestku na olympiádě udělal, dál jsem vůbec nepřemýšlel. Budu rád, když si na mě někdy vzpomenou. Jo, ten závodil výborně. Kéž by to tak bylo.

Vydržel jste proto dost, patříte k nejtrpělivějším dříčům.
Dá se to, no. Já už si tu svoji lajnu konečně našel, jak můžu fungovat. Kolik můžu naběhat, abych vydržel i skákat. Je to i o zdraví. Teď dva tři roky si s naší fyzioterapeutkou Petrou dovolím víc. Když mě holt něco chytne, vím, že mě uzdraví. Dřív jsem končil na dva tři týdny s tréninkem, a to nešlo.

Taky jste prý jako vyhlášený mlsoun upravil jídelníček?
Nebylo to tak divoké, tahle příhoda se obrátila. Loni jsem chtěl od kuchařů na Dukle dva týdny před nejdůležitějším závodem udělat pořádně špagety a donesl si svoje… nechme to radši být. Snažím se jíst správně. Ráno ovesné kaše, pak se trochu dorazím, k obědu kuře s rýží. Rád si dám lososa i steak, ale nemůžu před závodem.

Tak v Kanadě si užijete, po závodě… Dobré jídlo, krásná příroda se sruby, které vy jako dřevomodelář oceníte…
Víte, mně je to úplně jedno, kde budem. Nechystám se za poznáváním. Jsem profík, jedu pro výsledek. Na dovolenou se tam vydám pak někdy příště.