Rázl: Na trénink mě dokopali rodiče. Někdy se učím až do půlnoci

Honzo, na svůj věk už jste posbíral opravdu hodně titulů. Jak se podle vás vyvíjí vaše kariéra?
V podstatě celou kariéru se alespoň trochu zlepšuji, až na dva měsíce, kdy se mi opravdu nedařilo a neměl jsem ani motivaci dál hrát. Naštěstí jsem to překlenul. Samozřejmě jsou období, kdy se daří více a kdy méně, ale je to více méně konzistentní.

Vypíchnul byste nějaké osobní badmintonové milníky?
Největší zlomem bylo období, kdy si mě v kategorii U13 vybral badmintonový svaz na kemp a tehdy jsem si ujasnil, že v tom chci pokračovat a být v tom dobrý.

Jaká byla vaše cesta k badmintonu? Zkoušel jste předtím i jiné sporty?
Chodil jsem si jen tak zahrát jednou týdně s rodiči. Na první trénink mě dá se říct dokopali, ale poté už jsem chodil trénovat sám od sebe a začalo mě to opravdu bavit. Rodiče mě na tréninky až do deváté třídy vozili z Nového Boru do Liberce, což byla obrovská oběť a za co jim moc děkuji. V první třídě jsem hrál zároveň ještě florbal, ale postupem času se tréninky křížily, tak jsem si musel vybrat. No a vybral jsem si badminton.

Od začátku jste vy i trenéři tušili, že vám to půjde a že budete závodit?
Tak nějak ve mně trenér viděl potenciál a pracoval se mnou, takže dá se říct, že ano.

Bravo! Jan Rázl se stal vítězem smíšené čtyřhry na celostátním turnaji

Býváte před/při zápasech nervózní? Nebo jste kliďas?
Tak ještě čtyři roky zpátky jsem byl před každým zápasem nebo turnajem nervózní, ale naučil jsem se to ovládat a už jsem v klidu. Občas se mi stane, že jsem v koncovce zápasu na důležitých turnajích malinko nervózní, ale to je jen málokdy.

Musel jste někdy řešit nějaká zranění?
Do mých třinácti let jsem se potýkal často s malými zraněními, kvůli rychlému růstu. Ale pak se to naštěstí uklidnilo. Měl jsem ještě jedno větší zranění, kdy jsem si natrhnul úpon v koleni. A to jsem sedm týdnů nehrál, jinak nic většího.

Co bývá nejčastější zdravotní komplikace u badmintonu?
Nejčastější úrazy jsou výrony v kotníku v doskocích a vazy v koleni. A také problémy s rameny.

Jaké jsou vaše nejsilnější herní stránky a na čem musíte naopak ještě pracovat?
Dost si věřím pokud hraju ve střední části a jsem ve hře klidný. Naopak bych potřeboval zlepšit smeče a situace okolo podání a následných dvou úderech. Když to ale shrnu, tak pracovat je nutné na všem, abych byl dobrý hráč.

Dá se říct, zda se specializujete na nějakou disciplínu?
Specializuji se na smíšenou čtyřhru (mix) a debla.

Jaká jsou specifika čtyřhry oproti dvouhře? V čem se to liší?
Debl je mnohem rychlejší a oproti singlu méně běhavější. Naopak párové disciplíny jsou výbušnější a člověk se musí naučit hrát hlavně okolo svého těla. Obě dvě mají něco do sebe a mají nějaká specifika, ale obě dvě mám opravdu rád stejně.

Z izraelského dobrodružství si Jan Rázl přivezl dvě zlata

Je ideální mít vedle stabilního parťáka co nejdelší dobu nebo není problém spoluhráče střídat?
Určitě je ideální hrát se stejným spoluhráčem co nejdéle, abychom se mohli sehrávat a pracovat na sobě, ale ne vždy se to povede.

Zažil jste někdy, že byste s někým doopravdy nebyl schopen hrát nebo vám to vůbec nefungovalo?
Úplně ne, že by nám to vůbec nešlo, ale s někým se mi nehrálo nejlíp. Naopak se současnými spoluhráči nám to jde.

Do jaké míry lze kombinovat závodně čtyřhru a dvouhru? Je to na výkonnostní úrovní běžné?
Dá se kombinovat singl s párovými disciplínami, ale maximálně třeba na české úrovni. Na evropské a světové se to už neděje a bylo by opravdu těžké hrát. V podstatě to jsou úplně odlišné styly a liší se i trochu technika.

Jak jste se dostal do klub BK TU Liberec? Jaké tam je pro vás zázemí?
Hledali jsme klub a nejbližší byl v Liberci. Jsou tam dva kluby, jeden jsme prostě zkusili a už jsem tam zůstal. Mám tu dobré zázemí, snaží se pro mě udělat maximum, ale ne vždy to je lehký, a ne vždy jsou finance. Jelikož badminton není dobře financovaný sport.

A jak to jde skloubit s pozicí v juniorské reprezentaci?
Měl jsem nabídku trénovat v pražském centru, ale odmítl jsem, jelikož mám dobré podmínky pro trénování v Liberci a zároveň na gymplu Jeronýmova mi vycházejí dost vstříc. Za to jsem vděčný.

Už máte za sebou i řadu utkání v dospělých kategoriích, je to velký výkonnostní skok?
Výkonnost je samozřejmě vyšší, ale ne tolik jak jsem očekával, když jsem byl menší, jelikož dost hráčů z kategorie U19 hraje právě v dospělých kategoriích.

Jaké máte sportovní cíle v nejbližší sezóně?
Vrchol této sezóny, pokud se nominuji, by bylo mistrovství Evropy. Pokud se podaří, tak v obou párových disciplínách. V mixu s Kateřinou Osladilovou a v deblu s Danielem Dvořákem. Další turnaje jsou mistrovství ČR. V nejbližší budoucnosti bych se chtěl udržet na evropské úrovni a tam hrát vyrovnaně.

Jak se vám daří skloubit sport a osobní život, školu, kamarády? Máte dost času na všechno, čemu se chcete věnovat?
Je to dost časově náročné, přes týden vlastně chodím do školy a poté na trénink a třeba do půlnoci se učím, volno skoro nemám. Ve svém volném čase se snažím odpočinout nebo být s rodinou nebo s mojí přítelkyní, na nich jiného nemám čas.

Kam budete směřovat po gymnáziu?
Po střední bych se chtěl stále pohybovat okolo sportu a nejradši bych šel do Prahy na obor fyzioterapie.

Máte vůbec nebo už jste měl nějaké letní volno? Co podnikáte?
První týden jsem měl volný, ale teď už se připravují buď na ME nebo na další sezónu. Na nic jiného skoro nemám čas, i když bych si rád zahrál jiné sporty pro zábavu.