Kdyby všechno klaplo tak, jak si Liberec představuje, bude z toho minimálně třetí místo. Takový úspěch slavil klub stolního tenisu dosud jen jednou, v roce 2019. O napínavou sportovní podívanou se starají hráči s tygříkem v logu, veškerá ekonomika a organizace je práce manažera klubu Martina Protivy.

„Zakládáme si právě na tom, že chceme mít dobrý kolektiv,“ přiznal v rozhovoru pro Deník

Martine, jaká je ke konci sezóny nálada v týmu?
Nálada je výborná, od toho nešťastného rozjezdu jsme vyhráli, co šlo. Teď si věříme na každý zápas. I když jdeme na tabulkově těžšího soupeře, tak jsou kluci schopní sehrát vyrovnaný duel nebo soupeře alespoň potrápit. Vždycky někdo má nebo naopak nemá svůj den. Při hře na tři vítězné sety a jen do tří vítězných bodů je možné porazit každého soupeře.

Ani jeden z hráčů základní sestavy Liberce – Mohamed Shouman, Jakub Seibert a Michal Blinka – není místní. Jak probíhají tréninky?
Každý hráč trénuje jinde, Shouman pendluje mezi rodným Egyptem, Libercem a Havlíčkovým Brodem, Jakub Seibert trénuje v Praze, Michal Blinka v reprezentačním centru v Havířově. Pro trenéra Richarda Výborného, je to obtížná pozice, protože má minimální šanci ovlivnit cokoliv v přípravě. Tady v Liberci sejdeme pár dní před zápasem a už jen ladíme detaily.

Jsou hráči i při tomhle režimu soudržní a fungují jako parta?
Na to dost spoléháme. Zakládáme si právě na tom, že chceme mít dobrý kolektiv. Takže i když jednáme o tom, že by sem měl přijít do týmu nový hráč, tak to většinou proberu s hráči, aby nový člen do kolektivu zapadl.

Mohamed Shouman je hvězda. Stabilně patří mezi top 10 nejúspěšnějších stolních tenistů české extraligy. Foto: František Zálewský
Byl třetí na světě, nyní chce medaili i s Libercem. Pak zkusím MMA, říká Shouman

A už proběhl nějaký takový strategický rozhovor na další sezónu?
Proběhl. (Pauza, smích) Přemýšlím, jestli to můžu říct, ještě jsme to nikde nezveřejnili. Ale všichni, koho se to týká o tom vědí, tak asi proč ne. Na další sezónu je jisté, že u nás zůstane Shouman i Seibert. Nově za nás bude hrát Michal Beneš, odchovanec Havířova, který teď hrál v Německu. Ten by se mohl stát naší jedničkou. Uvidíme, měli by to být velmi vyrovnaný kádr. A vypadá to, že Michal Blinka by jednu sezónu odehrál jinde, nejspíš v zahraničí. Věřím ale, že to bude jen na přechodnou dobu a v blízké budoucnosti se do našeho A týmu opět vrátí.

Jaké má klub zdroje financí?
Je potřeba to rozdělit na obecné financování klubu a na extraligu mužů. Na činnost oddílu, a hlavně mládeže, čerpáme finance zejména z dotačních programů – město, kraj, národní sportovní agentura, potom díky sponzorským darům od rodičů a také z naší ostatní činnosti.

A na té extraligové úrovni?
Na tu si veškeré finance sháníme, kde se dá. Oslovujeme převážně firmy známých a kamarádů a zatím to nějak jde. Chceme se udržet v nejvyšší soutěži i v dalších letech, protože v tom vidíme určitou prestiž nejen pro město a pro klub, ale i pro celý severočeský region, kde vlastně žádný jiný tým extraligu mužů nehraje.

Uživí se hráč stolního tenisu jako profesionální sportovec?
Dá se to. Navíc většina z nich hraje ještě komerční turnaje, kde se každý týden hraje o nějaké odměny. Jestli chcete čísla, tak každý víkend se rozděluje 80 tisíc korun, hraje osm hráčů, takže si jeden v průměrů vydělá 10 tisíc korun za turnaj. I díky tomu si jsou schopni hráči docela dobře vydělávat. Všichni v naší základní sestavě jsou teď profíci, Michal Blinka je ještě student. On může být ping pong příjemná brigáda i pro hráče hráče, kteří nejsou na extraligové úrovni. V nižších soutěžích v Německu, ale už i u nás, jsou docela slušné odměny. Takže třeba studenti nemusí chodit na brigády a díky tomu, že dělají to, co mají rádi, si například zaplatí studium, nebo si i v dospělosti přivydělávají k normální práci. Jsem rád, že několik hráčů, kteří prošli naším klubem, se dostalo na takovou úroveň, že takto fungují.

Vychováváte si v oddílu mladé naděje?
Teď máme registrovaných víc než 200 dětí. Děláme i kroužky na základních školách po celém Liberci. Zajistíme jim trenéra a když tam vidíme nějaké talentované děti, tak třeba oslovíme rodiče a snažíme se jim, aby hráli stolní tenis.

Mají dnešní děti zájem o stolní tenis?
Už to není jako dřív, kdy se ve škole každou přestávku hrál na lavici pinec. Teď mají děti o přestávce v ruce mobily. A zvlášť tady v Liberci je dostat děti na ping pong těžké, protože nabídka sportů je tu obrovská. Často nám sem chodí děti, kterým se nedařilo jinde a mají pocit, že tady budou stát jen u stolu.

A nebudou?
Na základní úrovni není fyzička tak potřeba. Jiné je to na vyšší úrovni, protože ping pong je vlastně nejrychlejší sport na světě. Míček letí na hráče rychlostí přes 100 kilometrů za hodinu ze vzdálenosti dvou metrů, tak tam už se člověk hýbat rychle musí. Nejvíc je ale stejně potřeba houževnatost a zájem, tréninkem se leccos dožene. Špičkových talentů, kterým to šlo téměř samo a měli hned výsledky, jsme tu měli už spoustu. Často ale neuměli zabrat v období, kdy se jim nedařilo. Mnohem raději se věnujeme hráčům, kteří na sobě chtějí pracovat a poctivě trénují

Jak se vám daří shánět trenéry a instruktory kroužků pro takové množství dětí?
Do škol často chodí mladší hráči z oddílu. Není to vůbec jednoduché, najít někoho, kdo bude po práci chodit do haly, věnovat se dětem a o víkendech jezdit po zápasech. Začátečníkům a nejmenším dětem se musíte intenzivně věnovat. Není to jako v jiných kolektivních sportech, že dětem hodíte míč a oni hrají. Když jsou proti sobě jen dva a jednomu to nejde, tak si prostě nezahraje ani jeden. Trvá to většinou tak půl roku, aby si slušně zahráli, po roce už můžou hrát i nějaké herní kombinace.