„Tenhle závod, to je vlastně úplný začátek sportování v Koberovech,“ říká předseda TJ Sokol Koberovy Zdeněk Pala. Sám závod běžel 15krát a vítězství sbíral ještě jako dorostenec. „Nebereme to jako byznys, ale děláme to hlavně jako tradiční setkání atletů od nejmenších dětí až po veterány. Jsme trochu jiný závod než velké akce, kde si běžci vezmou sluchátka, oběhnou si 20 kilometrů za dvě hodiny a mají nové tričko a pocit, že závodí,“ přemýšlí Pala.

V lesním divadle pomáhají členové jednoty, jejich rodiny, kamarádi. Duší závodu je ale Zdeněk Novák, který stál u samotného zrodu. „Byla to aktivita tělovýchovné jednoty Sokol. I když není tajemstvím, že u prvních ročníku byli i místní svazáci, ale tenkrát už byla taková doba,“ pokrčí rameny pamětník. Atletika ho provází celý život. „V 87. roce jsme tu založili klub rekreačních běhu. Byli jsme obyčejná parta kamarádu s dětmi, které jsme začali trénovat. Jezdili jsme po přespolákách po okolí a vymysleli jsme třeba běžecký pohár v Českém ráji. Postupem času jsme začali vozit medaile, dostávali jsme se čím dál tím víc do povědomí ostatních klubů, tehdy hlavně lyžařských, které tomu tady v kraji vévodili,“ vzpomíná Novák. „Když děti povyrostly, tak začaly v juniorských kategoriích běhat Český pohár v bězích do vrchu. Dvakrát byly dokonce na mistrovství světa. Podívali jsme se díky tomu třeba až na Borneo, na nejvyšší horu Mount Kinabalu,“ pokračuje nadšený sportovec ve vzpomínání.

Na stupních vítězů se mezitím střídají holky i kluci, kteří běželi na tratích od 50 metrů od těch nejmenších až po 4,5 kilometrů spíš pro mladé dospělé. „Je to generační závod, mohl tu běhat můj táta, běhal jsem tu já, běhá tady můj syn a teď i vnuk,“ vyzdvihuje Zdeněk Novák jedno z toho, co je na akci pěkné. Další výhodou závodu je kvalitní konkurence. Mezi startujícími jsou nezřídka bývalí i současní reprezentanti i aktivní profesionální sportovci. Jak je možné, že se na kopec nad obcí Koberovy pravidelně sjíždí špičková závodníci? „Já ani nevím,“ hlesne Novák. „To se tak nabalilo. Začali sem jezdit hlavně lyžaři. Například tu rád běhal Petr Lisičan, účastník olympiády v Sarajevu, dnes už bohužel zesnulý. Těší nás, že se objevovali nebo objevují jména jako Zuzka Kocumová, kdysi tu běhala i její maminka Karin,“ pokračuje Novák a potvrzuje, že sympatie k závodu se z velké části dědí.

Česko-Saské dny orientačního běhu.
FOTO: Orientační běh? Není módní, má ale hromadu svých příznivců

Doménou letošního vítěze hlavní desetikilometrové trasy Jana Schulhofa je orientační běh, ale v Koberovech se mu daří i na značené trase. Deset kilometrů v terénu oběhl za 39:06 minut. „Bydlím v Turnově, takže tu dost často běhám a trénuju a tenhle závod patří mezi moje nejoblíbenější. Možná i proto, že jsem tu počtvrté a počtvrté jsem vyhrál,“ usmívá se vítěz. „Dneska to na začátku napálil nějaký kluk, kterého jsem neznal, tak jsem šel opatrně za ním a pokusil jsem se mu utéct v sebězích, což se podařilo. Do cíle už jsem si to spíš jen hlídal. Doufal jsem v trochu lepší čas, ale asi není správná forma,“ popisuje Schulhof průběh závodu.

Nejrychlejší žena na desítce je jednou z těch, kteří se závodu účastní od útlého dětství. Jana Lenčová si na trati pobyla 48:03 minut a předběhla ostatní i navzdory tomu, že měla nárok, aby jí trochu bolely nohy už na startu. „Dneska je hezky, tak jsem přijela z Liberce na kole. Domů to vezmu přes Kozákov,“ těší se neúnavná atletka.

Celkem se ve všech kategoriích a na všech vzdálenostech na Kalichu prostřídalo téměř 500 lidí. Účast je za poslední roky podobná, když je hezky, je startujících víc, když počasí nepřeje, dorazí sportovců méně. „Jeden rok dokonce chumelilo. Kluci lyžaři z Krkonoš nám těsně před startem volali, že se omlouvají, ale že už přezuli auta na letní gumy a že nevyjedou,“ vypráví se smíchem Novák. Limit startujících na Kalichu od správy CHKO mají, ale dodržet ho není problém. Podle Paly dospělých závodníků lehce ubývá, dětí naopak přibývá. Stejnou tendenci sleduje ostatně i v Jednotě. „V současné chvíli máme asi 600 členů. Nejpočetnější je oddíl florbalu, následuje všestrannost a lyžování,“ jmenuje Pala. „Dětí máme tak akorát. Máme velkou výhodu, a to že kolektivní sporty v okolí moc nejsou. Základnu florbalu máme v Železném Brodu a tam se věnují jen fotbalu. To spíš sháníme trenéry,“ vysvětluje předseda Sokola malebné obce v Českém ráji.

Cestu na stupně vítězů zná jako své boty i Zdeněk Bufka. S časem 49:17 je o pouhých deset minut pomalejší než celkový vítěz. Kategorii nad 60 let vyhrál Bufka s přehledem. „Snažím se tu běhat každý rok, samozřejmě ne vždycky to vyjde. Nevím přesně, kolikrát jsem vyhrál, ale na bednu to většinou stačí,“ říká skromně. „Letos mi to překvapivě docela sedlo, přestože jsem včera běžel v Třebíči veteránské mistrovství, taky na krosu. Tam to bylo jen 8 kilometrů, ale lehčí trať, takže se běželo rychleji,“ usmívá se čerstvý veteránský mistr republiky v krosu. „Rád se sem vracím, mám tu spoustu známých běžců a je to nádherný kros. Členitá trať, místy musí člověk i pojít, ale je to úžasné prostředí,“ říká Bufka trochu dojatě.