Mnoho hráček odešlo, libero Lucie Kolářová, odchovankyně libereckého volejbalu, ale zůstává. Příští sezona už pro ní bude sedmou v řadě v dresu Dukly.

„V Liberci jsem doma, mám tu rodinu a samozřejmě jsem tu spokojená. Ale určitě bych si chtěla vyzkoušet jiné angažmá,“ přiznala 23letá sympatická volejbalistka. Jejím bratrem je Ondřej Kolář, brankář pražské Slavie, který chytával za Slovan Liberec nebo FK Varnsdorf.

Zdroj: Deník/Tomáš Honzejk

Lucko, nedávno skončená sezona byla z pohledu Liberce skvělá. Souhlasíte?
Sezónu hodnotím jako tu nejlepší v mé kariéře. Samozřejmě jsme si moc přály pověstný double, ale musím sportovně přiznat, že Brno bylo ve finále lepším týmem. Přesto to byla hodně povedená sezona.

Finále jste nakonec ztratily hladce 0:3. Mohly jste udělat něco jinak?
My jsme si strašně přály vyhrát doma, taky jsme k tomu byly opravdu blízko. Jenže jsme v koncovce pátého setu dostaly eso a pásku. To nám zlomilo vaz. Ještě dlouho mě to strašilo. Brno bylo lepším týmem, ale kdybychom vyhrály, tak mohlo být vše jinak. Největším zážitkem pro mě byla atmosféra ve finále. Ať už u nás doma nebo v Brně. Hrát takhle v naplněných halách, vás prostě nakopne. Byl to krásný zážitek.

V Liberci budete pokračovat i v další sezoně. Nebyl zájem z jiných klubů?
Zájem byl, což hráčku vždycky potěší. V Liberci mám stále ještě podepsanou smlouvu.

Váš kádr opustil hned několik hráček. Docela neobvyklé, viďte?
Je pravdou, že příští rok bude tým skoro kompletně nový. Neobvyklé to určitě je, ale to není asi úplně otázka pro mě.

Odešla také Nikola Kvapilová, vaše velká kamarádka.
Bohužel mi odchází celá rodina Kvapilů do Prostějova. S Nikčou a její rodinou trávím hodně času, občas si děláme spolu srandu, že do jejich rodiny skoro patřím. Musím říct, že jsem to hodně oplakala, jsme na sebe hodně zvyklé, jak na hřišti, tak i mimo něj. Proto mě to tak bolí, ale tím samozřejmě naše kamarádství nekončí. Nikče přeji, ať se jí moc daří. Tedy kromě zápasů, které bude hrát proti nám. Ale kdo ví, třeba se na hřišti spolu za rok nebo za pár let znovu uvidíme. Moc bych si to přála.

Můžete nám prozradit, jak jste vůbec začala s volejbalem?
Já jsem odmala hodně sportovala. Dlouho jsem soutěžně tancovala a dokonce mám doma zlatou medaili z mistrovství světa. Vždycky mě to ale táhlo k míčovým sportům. Taťka byl profesionální volejbalista, který si zahrál i v zahraničí a brácha je fotbalový brankář ve Slavii, takže u nás doma míč létal opravdu často. Proto jsem se rozhodla ve 12 letech, že zkusím, jestli mě bude také bavit volejbal. Opravdu jsem se do něj zamilovala.

Nikola Kvapilová svým výkonem výrazně přispěla k výhře libereckých volejbalistek v pátém semifinále v Prostějově.
Kvapilové nechyběly slzy. Získaný titul by její rozhodnutí nezměnil

Na bratra Ondru jsem se chtěl také zeptat. Jak moc jste v kontaktu?
Hodně našich známých říká, že jsme si dost podobní, což mi teda nepřijde. Brácha mi hlavně ukradl všechny centimetry, přeci jen má 194 cm, já měřím 169 cm. S bráchou se vídáme velice často, máme spolu velmi hezký vztah. Navíc teď má malé miminko, takže jezdím hlavně za Sebastiánkem. Ale to on moc dobře ví a je za to rád.

Navštěvujete jeho zápasy? A on vaše?
Kdykoliv můžeme, tak samozřejmě jdeme a fandíme. Celá bráchova rodinka i se Sebíkem byla jak na semifinále, tak i na finále s Brnem. Měla jsem z toho nesmírnou radost, když jsem je všechny viděla na tribuně.

Jak Lucka Kolářová tráví pauzu mezi sezonami?
Nejraději s rodinou, jsem už osm měsíců teta, takže u nás doma se všechno točí kolem malého skřítka Sebastiánka. Letíme na dovolenou k moři všichni společně, na to se nesmírně těším. Plánů mám hodně, ať už s kamarády nebo rodinou, určitě si léto užiji na maximum.

Blokařka Klára Vyklická si zatím angažmá v Liberci užívá. Po zisku poháru jí láká i mistrovský titul.
Double? Kapitánku to velmi láká. Jakou „úchylku“ dodržuje před každým zápasem?

Máte před zápasy nějaké speciální rituály?
To víte, že mám. Na sezónu mám dvě stejné gumičky do vlasů, ty nesmím nikde ztratit. Před rozcvičkou na zápas si chvilku kopu s balónem, kafíčko před zápasem také nesmí chybět. Ale prozradím jeden speciální rituál prozradím. Před každým zápasem s Prostějovem jsem dělala pro tým jablko-skořicové lívance, byla to taková naše tradice s Nikčou Kvapilovou, která po nich vždycky hrála jako démon.

Jaké plány máte s volejbalem do dalších let?
V Liberci jsem doma, mám tu rodinu a samozřejmě jsem tu spokojená. Určitě bych si ale chtěla zkusit i jiné angažmá. Zahraničí se vůbec nebráním, ba naopak.