Tři nejvýznamnější týmy v kolektivních sportech v Liberci dělaly v nedávno skončeném roce 2015 svým fanouškům radost. Fotbalisté Slovanu vyhráli Pohár FAČR a velmi solidně se prezentovali v Evropské lize, hokejoví Bílí Tygři ovládli dosavadní průběh extraligy 2015/16. A volejbalová Dukla? Ta přidala radost nejcennější po dlouhých 12 letech vyválčila mistrovský titul!

Trenér Michal Nekola se ho dočkal po šesti letech svého působení pod Ještědem. Pět let sbíral s volejbalisty Dukly Liberec „jen" stříbrné a bronzové extraligové medaile, české poháry i velké úspěchy v podobě účasti ve Final Four evropských pohárů. Až loni v dubnu přišel vrchol jeho trenérské kariéry. Michal Nekola poskládal a ukočíroval silný tým, který si po suverénní základní části naprosto s přehledem dokráčel pro český mistrovský titul po jasně vyhrané finálové sérii s Českými Budějovicemi (4:1 na zápasy).

Triumf ve finále play off byl pro Nekolu pochopitelně nejsilnějším zážitkem roku 2015. „Samozřejmě, bylo to dovršení té cesty, kterou jsme tady v roce 2009 započali. Jako hráč jsem získal čtyři tituly, dva s Odolkou, dva s Ústím, v roli trenéra to pro mě byla premiéra. Co k tomu říct, prostě fantastický zážitek před vynikající atmosférou. Diváci v liberecké hale byli skvělí od začátku do konce," pochvaloval si kouč českých šampionů roku 2015.

Můžete s odstupem osmi měsíců charakterizovat, čím jste to finále tentokrát vyhráli? Co jste udělali jinak oproti předchozím sezonám, kdy jste několikrát stanuli těsně před vrcholem?

Náš kádr se před sezonou 2014/15 zase hodně obměnil a cíl byl jasně daný, nic jiného než titul nás nezajímalo. Kluci se podle toho chovali celou sezonu a zvládli to. Byli agresivní v základní části i v play off. V tom byla síla kolektivu. Vůbec nebyly hlavy dole oproti předchozím sezonám, ani po tom druhém prohraném zápase ve finále. Štvalo nás to a možná i správně nakoplo. Kluci se semkli a Budějovicím jsme už pak nedali moc šancí u nich doma a potvrdili jsme to u nás. Řekl bych, že to byla dominance. Naštěstí se nám vyhýbala zranění, kádr byl prostě silný. Měli jsme možnost nepřetěžovat hráče, rozdělit zátěž na všech 12 lidí v kádru.

Jak jste již zmínil, do liberecké Dukly jste nastoupil do funkce trenéra v roce 2009. Změnilo se něco v klubu od té doby?

V zásadních věcech je to pořád stejné v Dukle jsou vždycky nejvyšší cíle, dobrý kádr a hraje se na špičce. Jen v jedné sezoně, konkrétně v mé druhé tady, se stalo, že jsme byli pátí po základní části a celkově šestí. Jinak jsme vždy byli po základní části první nebo druzí, hráli jsme v evropských pohárech, v Českém poháru i v extralize se dostávali do bojů o medaile. Bohužel, tu sílu se dlouho nedařilo zúročit v podobě titulu, finále se nedařila dotáhnout do konce, přestože jsme mnohdy byli favority. Až v roce 2015 to konečně vyšlo. Po prohraném finále 2014 jsem zvažoval, co dál, ale nakonec jsem v klubu zůstal a vyplatilo se to.

Po zisku titulu se v Dukle řešilo, zda se vzhledem k finanční náročnosti vůbec přihlásit do Ligy mistrů. Jak jste to viděl vy?

Otázka přihlášky byla zejména otázkou pro ředitele klubu Pavla Šimoníčka, jestli se mu podaří zaangažovat sponzory, sehnat potřebné finance. Nakonec se mu to povedlo, pomohly i armáda, kraj a město, a já jsem za to nesmírně rád, i když zatím v Lize mistrů jenom prohráváme. Je to ovšem nezaměnitelná zkušenost, utkávat se s takovými týmy, jako jsou Bełchatów, Civitanova nebo i Roeselare, s kterými bychom se normálně nesetkaly. Každá taková konfrontace účastníky zápasů posunuje o pár stupňů dál, je to nesmírně cenné pro jejich hráčský růst. Já věřím, že už se to ukáže v lednu v našem domácím zápase s Roeselare.

V POSLEDNÍM extraligovém utkání loňského roku porazila Dukla Liberec Ostravu 3:0. Na snímku útok libereckého Patuchy proti bloku Záhorského.

Na rozdíl od léta 2014 zůstal kádr vašeho mužstva loni zcela beze změny. Tuto kuriozitu jste kvitoval jako plus vzhledem k sehranosti týmu. Není to ale zároveň trochu dvojsečné ve smyslu, že soupeři v extralize vás už mohou mít trochu přečtené? Narážím mimo jiné na fakt, že loni jste v této fázi extraligy figurovali na 1. místě bez porážky, zatímco letos jste sice druzí, na čemž není nic špatného, ale už s třemi prohrami…

Já si pořád myslím, že zachování kádru se v konečném důsledku ukáže jako naše výhoda. I proto, že hráčská kvalita tu zůstala a v krizových situacích už budeme vědět, co jeden od druhého čekat. My jsme neměli úplně ideální předsezónní přípravu, protože jednak na rozdíl od předchozího roku nás tentokrát potkalo pár zranění nebo onemocnění hráčů, a jednak dva důležití lidi po celou dobu chyběli, jelikož byli na soustředění s reprezentačními výběry před mistrovstvím Evropy a potom hráli i na samotném šampionátu. Pokud jde o extraligu, už před sezonou jsem avizoval, že se řada týmů posiluje a soutěž bude kvalitnější a vyrovnanější než loni, což se potvrzuje. Já myslím, že naše současné umístění sice není tak superšpičkové jako před rokem, ale o medailích se bude rozhodovat až v březnu a v dubnu v play off. A na tuhle klíčovou fázi ročníku se soustředíme především.

Jak jste vy osobně i mužstvo strávili vánoční svátky a přelom roku? Z kterého dárku jste měl největší radost?

Pro mě bylo největším dárkem, že jsem mohl být doma s rodinou, která si mě jinak v průběhu roku moc neužije. Pokud jde o mančaft, 22. prosince jsme odehráli poslední zápas roku v extralize, pak bylo krátké volno, stejně tak na silvestra. Ale samozřejmě nemůžeme takovou dobu, jakou trvá pauza, ležet na zádech, takže jsme ve dnech 27. až 30. prosince měli tréninkové fáze hlavně s pilováním fyzičky a od Nového roku už zase funguje běžný tréninkový režim.

Hned váš první zápas v novém roce bude tak trochu vrcholem základní části extraligy, protože 11. ledna hostíte v televizním duelu vedoucí České Budějovice. Co to pro vás znamená?

Bereme to jako důležitý zápas, i když ne rozhodující. Jak jsem říkal, rozhodovat o úspěchu či neúspěchu sezony se bude až v play off. Nicméně tohle utkání nám jednak docela dobře naznačí, jak na tom jsme, jednak v případě tříbodové výhry bychom ještě měli určitou naději na konečné první místo po základní části soutěže. Což by znamenalo drobnou výhodu v play off v podobě zahajování sérií doma a domácího prostředí v případném sedmém rozhodujícím zápase. Jestli teď s Budějovicemi neuspějeme, bude to znamenat, že v základní části už je nedoženeme a budeme v ní bojovat o druhé místo. Ztrácíme pět bodů a ty počty jsou jasné. Kdybychom to stáhli na dva, ještě by ta první příčka byla v dohledu, i když bychom museli spoléhat, že Jihostroj ještě někde dva body ztratí. Což ale při vyrovnanosti a kvalitě soutěže není nic nereálného.

Když jste přišel do Liberce trénovat, bydlel jste v Ústí nad Labem, nyní žijete v Praze, ovšem v městě pod Ještědem už trávíte sedmý pracovní rok. Co pro vás tedy Liberec znamená?

Ještě bych upřesnil, že jsem tu sedmý rok jako trenér, ale také jsem tu jako hráč nastoupil v roce 1989 na vojnu, takže nějaký vztah k tomuto městu už mám docela zakořeněný. Beru Liberec tak, že kromě toho, že je to velmi hezké město, obdivuji zdejší volejbalovou tradici a je pro mě ctí, že na ni mohu navazovat a pracovat v takovém klubu, jakým Dukla je. A v novém roce přeji jejím příznivcům, aby viděli další skvělé zápasy a další úspěchy, o které se s mančaftem pokusíme.