„Náš tým na mě působí velice dobře. Cítím, že se v kabině sešla super parta kluků, které futsal vážně baví a chtějí podávat co nejlepší výkony,“ říká Razák.

Filipe, v minulosti jste nastupoval za Malibu Mladá Boleslav. Poté jste se však z palubovek vytratil. Co bylo příčinou?
Po střední škole jsem se přestěhoval a začal studovat vysokou školu v Liberci. První rok jsem do Mladé Boleslavi za futsalem dojížděl. Další rok jsem ale začal pracovat v libereckém Decathlonu a dojíždění do Boleslavi pro mě bylo praktické nemožné. Zároveň jsem v tu dobu nechtěl hledat jiný klub na Liberecku, kde bych futsal hrát mohl.

Kdo vás přivedl zpět k futsalu a jak svůj návrat hodnotíte?
Zpátky k futsalu mě přivedl spoluhráč Kryštof Provazník, za což mu patří velký dík. Musím říct, že jsem strašně rád za to, že jsem dostal možnost být součástí takového týmu, jako je FTZS Liberec. Cítím, že mi pauza, kterou jsem měl, prospěla a momentálně mám obrovskou chuť do futsalu. Samozřejmě s fyzičkou je to již horší (smích), ale věřím, že se brzy dostanu zpět do formy.

Co si myslíte o svém novém týmu?
Náš tým na mě působí velice dobře. Cítím, že se v kabině sešla super parta kluků, které futsal vážně baví a chtějí podávat co nejlepší výkony. Zároveň mám radost ze hry, kterou na konci každého tréninku předvádíme a samozřejmě z výkonů z přípravných utkáních proti našemu A týmu, kde jsme jim byli zdatným soupeřem a dokázali jsme je potrápit.

Jak vás bavily tréninky před lockdownem?
Tréninky jsou super. Mají skvělý náboj a spád. Je znát, že všichni kluci hrají vyšší soutěže se svými fotbalovými týmy a i díky tomu má trénink velmi dobrou intenzitu.

Jak se udržujete v době karantény?
Během karantény se snažím dohánět fyzičku. Díky tomu, že bydlíme s přítelkyní kousek od liberecké přehrady, mám v podstatě hned u domu skvělý běžecký okruh. Po běhu vždy samozřejmě kliky, sklapovačky a na konec protažení.

Béčko FTZS Liberec mělo začít sezonu původně 18. října zápasem v Chomutově, ale vládní nařízení proti koronaviru byla proti.