Nikol, máte krátce po maturitě a život studiem vysoké školy se vám změní. Bude v něm čas i na sport?
Doufám, že ano. Rozhodovala jsem se o vysoké škole a brala na to ohledy. Vím, že nikde jinde, jako tady v Jablonci, tak dobré zázemí mít nebudu, a tak jsem se nakonec rozhodla pro studium na TUL (Technické univerzitě) v Liberci v oboru Biomedicínského technika.

Vím, že jste se chystala a byla jsi přijata do Prahy na stavební ČVUT. Co se změnilo?
Rozhodovala jsem se, jestli do Prahy půjdu nebo ne. Měla jsem pocit, že tam takové podmínky pro sport zkrátka mít nebudu. Tady mám hory, tým, který znám, jsem tady zvyklá. Navíc mi biomedicínské obory byly vždy blízké.

Jak byste zhodnotila ty čtyři roky na gymnáziu?
Myslím si, že gympl mi dal hodně zkušeností. Líbí se mi spojení učení a sportu, ale chápu, že to třeba není pro každého. Není jednoduché přijít po celém dni domů a začít se učit. Nebo odjet na dlouhé soustředění a všechno dohánět, přece jen je to gymnázium a kladou se tam nějaké nároky. Na druhou stranu ta organizace sportu je skvělá. Těžko bych při jiné škole měla tolik času se věnovat lyžování. Líbí se mi, že člověk může na chvíli uniknout z toho školního kolotoče a vyčistit si hlavu.

Vaše hodnocení je pozitivní. Doporučila byste to třeba svým mladším kamarádům?
Za mě ano, ale vždycky je to o tom člověku. Mně to vyhovovalo, ale někomu třeba nemusí. Podle mě by si každý měl uvědomit nejprve co to bude obnášet a jestli to opravdu chce, protože trápit se čtyři roky někde podle mě nemá smysl. Myslím si ale, že je to výborný způsob jak strávit čtyři roky, pro někoho kdo má rád sport a chce se mu věnovat na nějaké, dejme tomu, vyšší úrovni, je to ideální.

Myslíte, že chodit na sportovní gympl má cenu, i když nechcete dělat sport vrcholově?
Určitě ano. Člověk je v kolektivu lidí se stejným zájmem, má možnost se někam podívat v rámci závodů nebo soustředění. Myslím, že si to může každý užít. Ani trenéři vás do toho nebudou nutit, když uvidí, že to nechcete dělat vrcholově. Vždycky je to o té vzájemné domluvě.

Měla jste někdy pochybnosti jestli ten sport, co děláte, má smysl, nebo jestli byste se neměla věnovat spíš škole?
Ano, to jsem měla. Ale tím si podle mě projde taky každý. Člověk si není jistý, jestli to má budoucnost a tak podobně.

Jak jste to překonala?
Později jsem si uvědomila, že mám lyžování opravdu ráda a že se ho nechci vzdát. Že není nutný jít do Prahy na školu, ale že jsem si našla obor, který mě zajímá i tady.

Jste teď v přípravě na nadcházející zimní sezónu. Určitě se zúčastníte i některých závodů na kolečkových lyžích, je to tak?
Teď jsem zatím ve fázi přípravy, ale na podzim mě čeká mistrovství republiky na kolečkových lyžích. Přes léto závody neplánuji, maximálně jeden výjezd v srpnu v Orlických horách, ale to není jisté. Uvidíme.

ESTER MERUNKOVÁ