Často trénuje od přehrady, Lukášovskou ulicí dozadu Harcovem až po stoupání do Jablonce. Tam je podle něj asi nejdelší a na běhání nejpříjemnější rovina v Liberci. I když poměrně frekventovaná. „Snažím se být dostatečně viditelný a běhat po méně rušných silnicích, ale někteří řidiči jsou hodně neohleduplní. Je potřeba trochu předvídat a dávat pozor," vysvětluje běžec.

V rámci tréninku běhá i z práce. Z Hrádku do Liberce. Vytrvalostní běh uživí málokoho," vysvětluje šampion, který se živí jako logistik. „Kolegové v práci mi většinou fandí nebo je jim to jedno," říká vytrvalostní běžec, který původně začínal jako sdruženář. Severské kombinaci se věnoval od sedmi do osmnácti. Jak ale říká, najednou měl už sněhu dost. „Zkusil jsem i klasické lyžování, ale výrazně jsem se neprosadil, přestože v letních testech na suchu jsem je s přehledem porážel. Proto jsem později přešel na běh do vrchu a v Liberci jsem se při studiu přidal k atletům," vysvětluje, jak se k půlmaratonu vlastně dostal. Na letošním Pardubickém půlmaratonu předběhl ostřílené Keňany. A s časem 1:05:35 byl jen o pouhých osm setin pomalejší než stříbrný Joel Komen Kosgei.

„Běh je pro mě velké potěšení a dřina v těžkých libereckých podmínkách mě baví. Bez ní to nejde a zatím v každé závodní sezóně jsem si několikrát mohl říct, že to stálo za to," říká běžec Slovanu Liberec. S kamarády atlety založil sportovní skupinu s recesistickým názvem Pomalí kluci. S ní chystá běžeckou show přímo v centru Liberce. A za plného provozu. „Chceme závodit z tramvají z Horního Hanychova až do Lidových sadů," směje se, když prozrazuje plány, které chtěli uskutečnit už loni. „Uvidíme," dodává. Termín zatím nezná.

Ten, který naopak prozradí, se týká červencové Univerziády v Kazani, kde závodník poběží půlmaraton mezi světovými špičkami. O účasti na letní olympiádě v Riu zatím nemluví.

„Často se mě na ni ptají, ale mým hlavním cílem je zůstat zdravý a dál se zlepšovat tak, jak se mi to posledních pár sezon dařilo. Pak není ani ta olympiáda úplně nereálná," uzavírá.