Eliška Martínková se narodila v roce 2002, spadá do kategorie dorostenek a aktuálně je členkou sportovního klubu AC Turnov. Patří mezi mladé atletické talenty, v loňském roce během Mistrovství mládeže České republiky v Břeclavi všem vypálila rybník v chůzi na 3000 m. „Atletice se chci naplno věnovat i během střední školy, co bude dál, se uvidí,“ svěřila se s budoucími plány talentovaná sportovkyně.

Proč jste si vybrala atletiku?
Když jsem byla malá, atletiku dělala i má sestřenice, po které jsem se ve všem „opičila“. Je dost možné, že tehdy jsem ani pořádně nevěděla, co atletika je, ale chtěla jsem ji dělat právě kvůli ní.

Kdo vás vedl ke sportu?
Nejsem zrovna umělecký typ dítěte a zároveň jsem nikdy neposeděla na místě, proto byl sport jasnou volbou už od začátku. Věnovala jsem se i jiným sportům, ale právě atletika mi přirostla k srdci.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Určitě zisk tří mistrovských titulů a stříbro z mezistátního utkání.

Co vnímáte jako svou největší výhodu?
Pro mě to bude parta lidí z týmu včetně trenérů. Lidi z atletiky jsou zároveň mými nejlepšími přáteli, se kterými trávím veškerý svůj čas, mít je na závodech a trénovat po jejich boku, je pro mě tou největší výhrou a zároveň tedy výhodou. Celkově ale veškerá podpora kamarádů, trenérů a rodiny.

A na čem naopak musíte v budoucnu zapracovat?
Určitě bych byla ráda, kdybych zlepšila svůj krok, jak běžecký, tak chodecký. Špatná technika běhu mě doprovází po celou dobu, co se atletice věnuji, zatím se nám ale nijak nepodařilo ji zlepšit.

Kolik času denně věnujete tréninku? Jak to máte se školou? A zbývá čas na jiné koníčky?
Trénink mám většinou čtyřikrát týdně zhruba hodinu a půl. Ve škole je to složitější, někteří učitelé jsou velmi ochotní a jiným naopak vysoká absence vadí. Se známkami jsem ale zatím spokojená. Nemohla bych se například věnovat ještě jinému sportu, ale miluji plavání, ke kterému se dostanu v rámci regenerace. Mimo závody v zimě potom ráda jezdím na snowboardu nebo na běžkách a v létě volím kolo a túry, na které chodíme i v rámci tréninku.

Celý rozhovor naleznete v Týdeníku Liberecko, který vychází už zítra, v úterý 11. září.