Akce se kromě Panenky zúčastnila také dcera bývalého fotbalového trenéra Václava Ježka, která právě s někdejším fotbalistou vytvořila pár pro turnaj.

Turnaj slavnostně zahájil ředitel komunitního střediska Michael Dufek, který předal ceny pro vítěze ankety Rakeťák a Raketka roku. V této kategorii zvítězili Petr Křížek a Marcela Sýkorová. Následně hlavní rozhodčí vysvětlil pravidla hry a mohlo se začít hrát.

„ S ohledem na to, že Kontakt pracuje se seniory už třináct let a je to pro nás největší cílová skupina lidí, tak sport k tomu neodmyslitelně patří. Mám obrovskou radost z toho, že je vidět, že stolní tenis opravdu není o věku, ale je o lásce k tomu sportu,“ řekl ředitel střediska Michael Dufek, který během zahájení zavtipkoval, že vzhledem k rostoucímu zájmu seniorů o tento sport se možná budou muset příště přesunout do Home Credit Arény a požádat Bílé Tygry o přeložení jejich utkání.

Úžasná parta lidí

Je o pinčes největší zájem mezi seniory? „Asi to takhle říct neumím, nicméně tato skupina lidí, která se tady schází pravidelně na stolní tenis, je něco unikátního. Je to zvláštní živý organismus, který funguje bez ohledu na nás. Je to úžasná parta lidí, kteří se mají hodně rádi. Schází se a dělají si svoje miniturnaje,“ těší Dufka.

Jakým dalším sportům se členové střediska věnují? „Patří sem šipky, kuželky, bowling a závod Seniorská míle, což není závod v běhu. Naopak běh je přísně zakázaný, ale jedná se o závod v chůzi na čas,“ vyjmenovává Dufek.

Petr Křížek převzal cenu za Rakeťáka roku. „Je to za veškeré turnaje, které jsme hráli během loňského roku. Sčítají se body, což je jedno kritérium. Na konci roku se hrál turnaj a jeho vítěz dostal toto ocenění,“ popisuje Křížek.

„Hodně jsem běhával. Chodím vysokohorskou turistiku, hraju tenis a ping pong. Kdysi jsem se věnoval i triatlonu a běhal maraton,“ vypichuje Křížek sporty, kterým se v minulosti věnoval.

Výborný motivátor

Co se vybaví Antonínu Panenkovi, když se řekne Václav Ježek? „On byl první, který mě povolal do nominace národního mužstva tehdejšího Československa. Znal jsem ho ale i ze Sparty nebo z Rotterdamu. Byl to vynikající trenér,“ vzpomíná Panenka.

„Obdivoval jsem u něj tři věci. Měl neskutečně pozorovací talent. Když byla příprava na soupeře, tak vždycky přesně věděl, který hráč udělá jakou kličku a jak hraje. Viděl je třeba jen jednou při nejakém zápase, ale měl je neuvěřitelně zmapované. Díky tomu jsme byli na soupeře vždycky dobře připraveni,“ vybaví si Panenka přednosti Václava Ježka.

„Další věc spočívala v tom, že byl neskutečný motivátor. Uměl mužstvo nabudit a vyhecovat. Třetí záležitost mi příjemná moc nebyla, protože když jsem byl poprvé v nároďáku, tak jsem zažil něco, co jsem předtím vůbec neznal,“ svěřuje se autor slavné penalty z finále ME v roce 1976.

Fén v kabině

„Když byl poločas, tak nás vždycky seřval a bylo jedno, jestli jsme vyhrávali nebo prohrávali. Rozkopal koše, nadával nám a na mě to působilo strašně negativně. Trvalo mi dvacet minut, než jsem se z toho dostal. Příště už jsem šel na záchod, abych se tomu vyhnul. V dalším utkáním nás na tom záchodě bylo asi osm, takže on seřval náhradníky, doktora, maséra a my byli v klidu,“ směje se Panenka.

Jak naopak paní Mečířová, dcera Václava Ježka, slyšela vyprávět o Antonínu Panenkovi? „Pro tátu to byl fotbalový básník. Mám s sebou knížku, kde je o Tondovi báseň. Byl z něj vždycky nadšen,“ prozrazuje paní Mečířová.

Fotbalový fanatik

„Pan Ježek byl fanatik do fotbalu a dělal pro něj všechno. Tenkrát nebyly žádné informace o soupeřích a on jezdil o víkendech na vysílač Cukrák a tam sledoval německou, francouzskou nebo italskou ligu,“ vzpomíná Panenka.

Jak těžké bylo přilákat Antonína Panenku? „Spíš než těžké to bylo složité. Už jsem ho naháněl od května loňského roku. Nejprve byly problémy v Bohemce, pak on onemocněl a nakonec jsme se sešli ve Velkých Popovicích u kafíčka a tenisu. Tam přijal pozvání,“ upřesňuje Petr Slivka, kterak došlo k účasti Antonína Panenky.