Kdo vás přivedl k triatlonu? 
Pocházím ze sportovní rodiny. Mamka se aktivně věnovala basketbalu a později atletice. Taťka reprezentoval tehdejší  Československo v biatlonu. Volný čas jsme trávili vždy velmi aktivně. Původně jsem se věnovala pouze plavání. Po zhruba devítiletém úsilovném snažení dokázat něco v bazénu jsem pochopila, že moje plavecké nadání není tak veliké k tomu dotáhnout to někam dál. V průběhu let jsem se účastnila i běžeckých atletických závodů, kde jsem sbírala medaile bez specializovaného tréninku. Postupně jsem si zkusila i triatlon, kde mi to taky šlo.                                  

Jak pamatujete na své začátky?
Když se zaměřím konkrétně na triatlon, tak jsem vyčnívala jako outsider. Nikdy jsem neměla to nejlepší vybavení. Dlouho dobu mi trvalo, než jsem se naučila jezdit v cyklistických tretrách, které se nacvakávají do pedálů. Jezdila jsem prostě v normálních maratonkách. Naskočit na kolo po plavání byla taky moje noční můra. Hned od začátku jsem však byla pověstná svou chutí závodit a být nejlepší.

Kdo byl vaším prvním trenérem?
Mým prvním triatlonovým trenérem byla maminka. Společně jsme fungovali téměř až do ukončení vysokoškolského vzdělání, kdy jsem se pak rozhodla odejít do zahraničí.

Jaký vztah jste měla ke studiu? Byla jste šprt, nebo naopak jste se škole moc nevěnovala?
Celou základní školu jsem měla pouze samé jedničky. Tak, jak jsem chtěla být nejlepší ve sportu, tak se moje cílevědomí odráželo i ve škole. Pak jsem šla na gympl, kde jsem rovněž patřila spíš ke šprtům. Jsem si jistá, že jsem nepatřila k těm nejchytřejším. Akorát jsem byla zvyklá na určitý druh disciplíny a píle, které mi pomáhaly nejen ve sportu, ale i v průběhu studia. Nakonec jsem to dotáhla až k vysokoškolskému titulu inženýra na TUL. 

Jaké předměty jste měla nejraději a které nikoliv?
Vždy mě bavilo počítat a taky přírodní vědy jako biologie, anatomie či fyziologie.

Jak jste zvládala časově skloubit školu a triatlon?
Na základní škole a pak i na gymplu jsem měla povolen jakýsi individuální plán. Musela jsem splnit stejné povinnosti jako všichni ostatní, akorát mě učitelé nemohli náhodně vybrat na zkoušení a nemusela jsem plnit plnou docházku.

Měli učitelé někdy problém s tolerováním absence?
Pár učitelů nebylo zrovna sportovními nadšenci, ale i tak můžu říci, že mi nějak neškodilo. Dokud jsem zvládla plnit svoje povinnosti a nezneužívala svých výhod, bylo všechno v pořádku.

Věnujete se triatlonu na plný úvazek, nebo k němu ještě něco máte?
Po ukončení vysoké školy jsem byla plně motivována si najít práci. Odešla jsem však trénovat do Švýcarska, kde jsem zjistila, že pokud se chci věnovat triatlonu naplno, tak nemám šanci k tomu ještě pracovat. Během roku jsem hodně na cestách, ať už se jedná o soustředění a nebo závody. Moc si vážím toho, že jsem svůj koníček mohla proměnit v povolání. Triatlon je olympijskou disciplínou. Díky tomu jsem získala plný úvazek jako instruktor sportu Ministerstva vnitra a mohu se naplno věnovat sportovní přípravě. Občas jsem si kladla otázku, kde bych mohla teď být, kdybych se triatlonu začala věnovat naplno již dříve. Nakonec jsem však ráda, že jsem dotáhla školu a zároveň zůstala i u sportu. Občas bylo fajn vynechat trénink kvůli učení se na zkoušky. Ono totiž jenom řešit sport není úplně dobře a může to ve spoustě případech vést ke klasickemu burnoutu. Mně pomáhá to, že dvakrát do týdne chodím hlídat na pár hodin děti do jedné rodiny.

Co byste poradila mladým začínajícím triatlonistům?
Důležité je věnovat se tomu, co nás baví. S nadšením jde všechno líp. Ať už se jedná o triatlon nebo kteroukoliv jinou aktivitu, je potřeba mít trpělivost. Moc se mi líbí heslo, že pokud by to bylo jednoduché, tak by to dělali všichni.