"Co nejdál a co nejvýš. Nemám určitý cíl," hlásí na své cestě Dominik Humburger.

Jak dlouho se věnujete MMA?

Tomuto sportu jsem se začal věnovat na střední škole, kdy mě můj nejlepší kamarád přemluvil jít na trénink. Ze začátku se mi tam nechtělo. Neměl jsem rád válení se po zemi ani kopání, protože jsem byl ortodoxní boxer. On mě donutil to zkusit, a jak jsem jednou přišel, už jsem neodešel. Je to více než pět let.

Kromě MMA jste také četař v armádě. Jak těžké je skloubit takové povolání s bojovým sportem?

Tuto otázku dostávám nejčastěji. Odpovídám pořád stejně. Je to těžké, ale kdyby to bylo jednoduché, může to dělat každý. Náročné je to hlavně časově. V podstatě jde jen o čas, to je můj největší nepřítel. Snažím se to skloubit, jak jen to jde, ale vždy trpí buď armáda nebo MMA. Snažím se to vyrovnávat. Plnit si povinnosti jak v armádě, tak na trénincích a v zápasech.

Přemýšlel jste někdy, že byste skončil buď v armádě nebo s MMA?

Věřím, že bych tímto jednou mohl reprezentovat armádu. Obě dvě věci jsou pro mě důležité. Vojákem jsem chtěl být odmala a zápasením žiju. Myšlenky se samozřejmě honí, ale strašně by mě mrzelo, kdybych musel opustit armádu nebo MMA.

Přihlížejí v armádě, že se věnujete MMA a vycházejí vám vstříc, pokud je potřeba?

Jsem obyčejný, řadový voják se skoro nejnižší hodností. V mezích míry se mi snaží vycházet vstříc. Nemohu si říct, zítra mám trénink, nepřijdu do práce. Ale například před zápasem si mohu vybrat den dovolené. Chápu, že mě nemohou uvolňovat tak, jak by bylo někdy potřeba, protože pak by to mohl chtít každý.

Kde a jak probíhá příprava na zápasy?

Tenkrát si ze mě dělali srandu, že mám více trenérů než Conor McGregor. (úsměv) Působím pod Petrem Knížetem (Monster) v Praze. Dále jsem v H&S teamu, který mi pomáhá se vším, na co si vzpomenu. V Liberci se připravuji v MMA Liberec pod Jardou Musilem a mám fyzickou přípravu v GoodFellas, což je crossfitový/hybrid gym. Nikdy jsem crossfitu tolik nevěřil, ale trenér mi vše připravuje na míru a díky komplexnosti je to ideální pro sport, jakým je MMA. Jezdím v podstatě všude, kde se dá. Například k Pavlu Štefkovi do RPG nebo do polského Ankosu. Před nadcházejícím zápasem jsme byli také v USA v gymu Kill Cliff na Miami. Snažím se sbírat zkušenosti z celého světa.

Máte nějaký čas na osobní život?

Co si budeme povídat. Osobní život u mě v podstatě neexistuje. Teď to nejde. Rád bych byl jako normální člověk, měl holku atd., ale která holka by mě chtěla, když jsem pořád pryč?

V profesionální dráze MMA máte skvělou bilanci 5-0-0. Vše ukončeno před limitem via TKO. Co stojí za takovou bilancí?

Myslím si, že je to hlavně silná hlava. Dokud funguje a máš ten sport rád a obětuješ pro to vše, je to velké plus. Dále samozřejmě dřina. Někdo se narodí s talentem, že mu stačí jeden trénink a pochopí, co je potřeba. Jiný musí jít na dvacet tréninků, aby si vůbec zapamatoval, co se děje. Já to mám tak 50 na 50. Některé věci mi jdou, jiné musím drilovat.

Který z těch pěti vítězných zápasů byl pro vás nejtěžší?

Nejblíže prohře jsem měl v listopadovém zápase s Milanem Ďatelinkou. V prvním kole to bylo na hraně. Zavírali se mi oči a už jsem chtěl jít asi spát. (úsměv). Stálo při mně štěstí a dokázal jsem uniknout z arm trianglu. To pro mě byla největší zkouška i na hlavu. Milan byl doma, na Slovensku, miláček publika.

Pod polskou organizací KSW vás čeká druhý zápas. Jaká je to organizace?

Je to jiný svět. Organizace je zajetá mnoho let. Když jsem byl poprvé na jejich galavečeru, kde jsem zápasil, připadal jsem si jako kdybych spadl z vesmíru. Obrovská hala, osvětlení, plné tribuny, support. Vše mají vymakané a je to super.

Poprvé se představíte ve svém městě, v Liberci. Jak se na to těšíte?

Pořád nevěřím, že je to pravda. Je to vysněný zápas. Vždy jsem si přál bojovat doma, aby se na mě mohlo přijít podívat co nejvíce nejbližších a kamarádů. Navíc v hale, kde bude šest, možná sedm tisíc lidí. Přijedou kluci z armády, prostě bomba.

Jaké jsou vše sny a cíle v MMA?

Vždy říkám co nejdál a co nejvýš. Nemám určitý cíl, kam bych se chtěl dostat. Prostě tam, kam to půjde a kam mě to pustí. Můj nejbližší cíl je vyhrát zápas v Liberci. Poté se půjde dál krůček po krůčku.