Jak hodnotíte výkon proti Íránci Hosseinpourovi?

Fenomenální. Jiná slova mě ani nenapadají.

Co převládalo před zápasem? Natěšení nebo nervozita?

Jsem hodně odolný vůči stresu a tlaku. Za svou kariéru jsem se už naučil eliminovat okolí. Kolikrát to ale bylo naopak kontraproduktivní, že jsem byl až moc v klidu. K zápasu jsem tedy přistupoval tak, aby tam nějaká zdravá nervozita byla.

Mohlo vás nabít, že jste byl na domácí půdě?

Ano, hlavně tento fakt mě nabil. Zápas jsem si doma vizualizoval a představoval, jaký bych chtěl jeho průběh nehledě na to, kde se bude odehrávat. I Kdyby to mělo být v tělocvičně. (smích) Určitě mi ale přidalo, že jsem byl doma.

Dopadl tedy zápas podle vašich představ?

Budu vypadat hrozně namlsaně (usmívá se a skrývá obličej v dlaních), ale cítil jsem se, že ho hned vypnu. Už v první kombinaci jsem myslel, že to tam padne. Proto jsem do toho tak skočil. Jsem spokojený. Bylo to perfektní.

Co vám běželo hlavou, když jste byl zády k pletivu a soupeř na vás tlačil?

Říkal jsem si, že se s ním nechci tahat. Sice jsem ho tam natlačil, ale trenér do mě pořád cpe, ať se netahám na pletivu. Chtěl jsem soupeře odstrčit, ale měl jsem tam zaháknutou ruku. V celém tom procesu jsem ale cítil, že je slabší než já. Poté se mě pokusil hodit a přetočil mě, ale odbránil jsem to. Rozhodčí nás roztrhl a následně na mě Hosseinpour nastoupil. Viděl jsem mu v očích, že do mě chce šlapat. Jakmile ale tohle na někom vidím, že mě chce sestřelit, vyskočím naskočené koleno. Trefil jsem ho, jenže ne tak tvrdě, jak jsem chtěl, protože on ho zrovna skákal taky. Pak přišly lokty a byl konec.

Zápas jste ukončil právě neskutečným množstvím loktů. Už jste někdy rozdal tolik ran loktem?

Ano, v roce 2019 jsem udělal něco podobného Jartimovi a za deset vteřin ho knockoutoval. Cítíte, že ho držíte, trefíte jeden loket, on klesne, pak další a další a soupeř stále klesá dolů.

Nepřekvapilo vás, jak to rozhodčí ukončil? Soupeř totiž vypadal, že není s verdiktem příliš spokojen.

Ne to ne. Poslední dvě vteřiny už jsem cítil, jak jde soupeř s každým úderem níž a níž. Hosseinpour u rozhodčího reklamoval údery do zátylku, ale tak to nebylo.

Vzhledem k tomu, jak soupeř po zápase reagoval, je pro vás téma případná odveta?

Rozhodně ne. Odvety nedělám ani s lidmi, kteří mě těsně porazili. Nefňukám a nevyhledávám to. Je to cesta a člověk se potřebuje posouvat dál. Navíc to bylo ukončené v prvním kole, byl bych blázen, kdybych chtěl odvetu.

Je vidět, že máte omezený pohyb v ruce. Je to něco vážného?

Ne. Je to jako když se člověk bouchne do brňavky, jen vynásobené 100x. Nemůžu ohnout ruku v lokti. Mám to z toho, jak jsem soupeře na konci mlátil.

Prozradíte, jak probíhaly vaše tréninky?

V postoji jsem jako doma, což mohli lidé vidět. Dříve jsem měl problémy, že mě soupeři házeli u pletiva. Většinu přípravy jsem tedy věnoval tomu, aby mě nehodil na zem. Hosseinpour se o to také pokoušel, ale odbránil jsem si to, takže pohodička.

Jaké jsou vaše další plány, ať už v OKTAGONU nebo celkově v kariéře?

Chci co nejvíce zápasit a užívat si to. Bojím se toho, že se v pětačtyřiceti ohlédnu za kariérou a řeknu jsi, že jsem ji proflákal.

Máte na závěr vzkaz pro své fanoušky?

Choďte na OKTAGON a fanděte mi! (úsměv)