„Někdy to chce pevné nervy. Poslední běžci jsou na tratích do tři hodin a v pět už zase vyráží ranní sportovci. Každý chce mít hory aspoň na chvíli pro sebe. A já tomu rozumím,“ prozradil ředitel Jizerské o.p.s. Martin Kunc.

Kdo jiný by měl vědět, kdy letos napadne první sníh?
Tak na to bohužel žádné zaručené zdroje nemáme, ale pro nás je ideální, když první sníh napadne zhruba na začátku prosince. Do té doby probíhají pořád přípravy, nejen naše, ale i dalších subjektů. Na tratích teď sice potkáte spoustu natěšených sportovních nadšenců na kolečkových lyžích, ale hlavní rekreační sezóna se počítá od vánočních prázdnin.

A kdyby tento týden napadlo 50 centimetrů sněhu, tak mohou vyjet rolby a může se lyžovat?
Nejdřív musíme požádat Lesy ČR, zkonzultovat s nimi, kde ještě probíhá hospodářská činnost a kde bychom případně mohli začít s úpravou Jizerské magistrály. Obzvlášť ty prvotní úpravy se musí zkoordinovat, protože se nepohybujeme na vlastních pozemcích. My jsme rádi, že nás Lesy ČR berou jako partnery a snaží se nám vyjít vstříc. Na stadion ale můžeme vyjet hned jak napadne dostatečná sněhová pokrývka. Což je vzhledem k nově zakoupeným gumovým pásům alespoň 40 cm.

Rolbařům a dalším pracovníkům tím začne nekonečný sezónní kolotoč. Jaká je vaše zaměstnanecká struktura?
Zaměstnanecká struktura je hodně flexibilní. Během léta je jediný zaměstnancem na hlavní pracovní poměr ředitel, čili já. Ostatní pomáhají v rámci pracovních dohod. Protože jsme neziskovka, tak se snažíme náklady minimalizovat. V zimní sezóně je to jiné, o magistrálu a všechno okolo včetně závodů se stará 7 lidí plus dobrovolníci. Komunikaci s veřejností, sociální sítě, fotky – o to se stará, kdo má zrovna čas. Já, manželka, kolegyně z úřadu, kamarádi. Máme obrovské štěstí, že máme stálý tým a všechny, co se kolem opsky pohybují, to chytlo za srdce.

Jezdit s rolbou může být snem nejednoho dítěte. Nehlásí se vám zájemci o práci?
To se samozřejmě hlásí. My je rádi svezeme, ukážeme jim, jak to funguje, ale není to tak jednoduchá práce, jak to vypadá. Musíte znát hory a zároveň vědět hodně o lyžování. Pracujete o víkendech, o svátcích a v noci. A ještě to chce poměrně pevné nervy, protože se pořád pohybujete mezi lidmi. Poslední běžci jsou na tratích do 3 hodin a v 5 už zase vyráží ranní sportovci. Každý chce mít hory aspoň na chvíli pro sebe. A já tomu rozumím.

Jaká je činnost společnosti v létě?
Vytíženost hor v létě už se začíná přibližovat zimní sezóně, proto se snažíme i ve spolupráci s obcí Bedřichov budovat letní aktivity na stadionu. A péči o magistrálu bereme jako společenskou odpovědnost. Pořádáme brigády, opravujeme cesty, čistíme propustky, prořezáváme větve. Letos jsme začali spolupracovat s občanským sdružením Tulipán. Kluci nám na brigádách pomáhají, baví je to, jde jim to a my jsme za takovou spolupráci strašně rádi.

Chystáte pro letošek nějaké novinky?
Rozmístíme na tratě více KPZek, neboli první pomoci pro lyžaře. Jsou to dřevěné bedýnky umístěné na mapových stojanech, ve kterých je teploměr, vosky, korek, všechno co je potřeba na úpravu lyží v terénu. Kromě toho na stadionu v Bedřichově bude k dispozici mazací lavice včetně žehličky. Dále máme v plánu zlepšovat informační systém o úpravě, a to včetně webových kamer. Jsme na horách a často tu panuje inverze. A my bychom chtěli motivovat lidi, aby i přes mlhu vyrazili, že nahoře je čeká krásné počasí. Nově byla pořízená z podpory Libereckého kraje i sněhová sprcha, která nám pomůže v zasněžování stadionu a sáňkařského kopce, který se těší veliké oblibě návštěvníků a který je dokonce v noci osvětlený. Ještě jsme pro letošní rok s partnerem Jizerské o.p.s. připravili pro návštěvníky i suvenýry, které je zahřejou a věříme i potěší, ale to si zatím nechám jako tajemství.

Mohou se sportovci těšit i na nějaké nové úseky a trasy?
My jsme s chráněnou krajinnou oblastí domluveni, že nynějších 250 kilometrů magistrály je finálních. Už není ani potřeba, a ani kam to rozšiřovat. Takže se teď soustředíme spíše na to, abychom zdokonalovali úpravu stávajících tratí a zlepšovali dostupnost. Nově tak bude strojově upravovaná propojka mezi Hrabětickou loukou a křižovatkouU Buku. To je start dřívější Jizerské padesátky, my jí říkáme trychtýř. Tím si slibujeme úlevu pro jednosměrnou závodní pětku, která je určená primárně pro trénink dětí a může tam docházet ke kolizím. Na druhou stranu z Hrabětické louky, směrem na Maxov, je takový lesní úsek, běžkaři ho určitě znají. Tam rolba projet nedokázala. Od letoška se tam ale rolbou projedeme, takže se na Maxovské louky dostaneme, když to sněhové podmínky neumožní mašině z Břízek. Budeme tak moct upravovat Maxovské louky a všechna takhle kouzelná místa. Někde to rolbou zatím nejde, skútrem tak budeme pravidelně projíždět stopu mezi Souší a Protrženou přehradou. Možná se časem i tam dočkáme strojové úpravy.

Co vás osobně na práci rolbaře baví?
Pro mě je nenahraditelné to kouzlo samoty, čerstvě upravené stopy za mnou, krásné přírody okolo. Tam si dokážu vždycky všechno srovnat v hlavě, navíc jsem pořád v obraze. Rád se zastavím u každého bufetu, protože všechny chlapy znám, spolupracuji s nimi, vím, že odvedou obrovský kus práce, aby tam vůbec dostali suroviny, takže zajdu pokaždé na čaj, na něco k jídlu, nebo aspoň na pokec.

Prozradíte, jaké je nejoblíbenější místo někoho, kdo je v Jizerských horách několik hodin téměř každý den?
Na běžkách nejraději vyrazím na Vlašský hřeben, mezi Bunkrem a Knížecí. A jinak mám také rád Frýdlantské cimbuří a vodopád na Štolpichu. Tam je neuvěřitelný klid, obzvlášť teď, na podzim.

Jak hodnotíte loňskou sezónu, která byla zasádně ovlivněná pandemickou situací?
Obrovsky nás podpořili partneři, dárci i návštěvníci. Přistoupili jsme k tomu tak, že běžecké lyžování bylo jednou z mála aktivit, které mohly fungovat. Rolby najezdily přes 18 000 kilometrů a podle reakcí tušíme, že si všichni hory užili naplno. I proto se snažíme neustále vylepšovat úpravu i podmínky pro všechny uživatele Jizerské magistrály, protože díky nim jsme na letošní zimu připraveni stejně jako v předchozích letech. Takže by to mohla být hezká zima.

AUTOR: JANA RYANTOVÁ