„Mám z takových závodů samozřejmě velký zážitek a radost. Ale celkově mi to vše asi dojde až později. Vrátili jsme se z cesty 16 hodin dlouhé, naštěstí s perfektním autobusem pana Mečíře, a hned druhý den jsem šel do školy a napsal si písemku, abych moc neoddychoval," směje se dvojnásobný mistr světa.

„Závodil jsme v řadě zemí, včetně arabských emirátů, a Kosovo není zrovna země, kam by se jezdilo pravidelně na turnaje. Ale je to vlastně vždy velmi podobné, závodíte v neznámé zemi, neznámém prostředí, místnímu jazyku nic nerozumíte, ale naštěstí mi angličtina nedělá problémy. Samozřejmě mě vždy doprovází někdo z rodičů a případně i trenér, takže se můžu soustředit jen na sebe. Samotný turnaj měl v organizaci vidět balkánský styl, jak říká můj táta, ale celkově se nám v Kosovu všem moc líbilo," říká k šampionátu Matěj, který se připravoval na mistrovství 3x týdně tréninky v Praze, chodil běhat a posilovat pod dohledem bratra do fitka v libereckém bazénu a o volných víkendech absolvoval individuální přípravu s osobním trenérem Jindrou Pilmannem, který dojížděl z Prahy. „Cvičíme u Karla Boury, ale samozřejmě vše je o tom, jak se domluvíme doma s rodiči, kteří mě znají nejlépe a vědí, jestli potřebuji naložit nebo ubrat," podotýká. Zázemí má Matěj v oddíle SK KESL-RYU v Praze a v Liberci v SU CZAKA a k tomu samozřejmě pomáhá kdo může, včetně prarodičů, známých a partnerů.

A jaké další cíle Matěj má? „Je to od začátku to stejné. Úspěch v nejvyšší organizaci pro sportovní karate, kterou je WKF (World Karate Federation), kde může startovat až letos, poté, co mu bude 14 let. Souvisí s tím řada akcí, kterých se musí účastnit, aby mohl mít vůbec nějakou šanci nominovat se a případně i prosadit příští rok na ME a MS právě u WKF. Přestup do vyšší kategorie je vždy složitý, Matěj již nějaké starty sice v kadetech měl, ale první vrchol je pro něho případná účast na ME WKF příští rok," říká otec Zdeněk, který ví, že to nebude do dalšího šampionátu rok odpočinku. „Vlastně nyní začíná vše znova a ještě více. V karate potřebujete nejen umět, ale rozhodčí vás musí také znát. Znamená to objíždět turnaje v zahraničí, kde je šance, že vás nějaký rozhodčí WKF uvidí a zapamatuje si vás a ve chvíli vašeho startu na akci WKF již nebudete neznámou tváří. Matěje nyní čeká start na GP Bratislava, turnaj v Tbilisi, přípravný kemp na Sicílii, kam ho pozval jeho vzor a světová legenda Luca Valdesi, následně Salcburk, kemp WKF a WKF Youth Cup v Chorvatsku. A pak už prázdniny, tedy kimono do skříně a začne atletika a další, to je zatím jen plán do léta," sděluje Matějův trenér Pilmann.

Samozřejmě být viděn a účastnit se nejen tréninků a řady závodů stojí rodinu malého mistra dost peněz. „Karate je veřejností většinou známo jen jako bojové umění a jeho sportovní stránku lidé nepříliš znají. Neumí zatím docenit výkony a výsledky karatistů a tedy máme samozřejmě i mnohem větší problémy se sponzory, partnery a podporou obecně. Takový špičkový sportovní karatista trénuje minimálně 3-4 hodiny denně, pokud jste na turnaji, vaše tělo a psychika je zatížená od rána třeba až do večera, než nastoupí vaše kategorie. Při přípravě musíte hodně cestovat, protože trenérů na nejvyšší úrovni je málo. Kdo to nezná, neumí si tu dřinu vůbec představit. Pro sportovce, trenéry, rodiny. Věříme ale, že se do budoucna tato situace bude zlepšovat a manažeři ve firmách a reklamních agenturách nám dají šanci," dodává Matějův otec.