Nyní dosáhl nejlepšího individuálního úspěchu v kariéře. Pomohla k němu i novinka v podobě šlapání na rotopedu v pauzách mezi čtvrtfinále, semifinále a finále.

Televizní diváky i reportéra sice poněkud zaskočilo, když Kožíšek v polovině věty při rozhovoru po vyřazovací jízdě pláchl do závodnické buňky, ale pak vyšel najevo důvod. Šlapání na kole umožňuje rychlejší rozptýlení kyseliny mléčné ve svalech, takže nohy nezdřevění. „Je to dobrá novinka. Budeme chtít vzít kolo i do letadla, až poletíme na mistrovství světa do Norska,“ usmíval se šťastný lyžař.

Vstup do sezony jste neměl ideální, ale teď jste se ukázal takřka v pravý čas, měsíc před šampionátem… Je to tak?
Svou roli v tom hrál hendikep z přípravy, kdy jsem se potýkal se zánětem v ruce. Nemohl jsem odběhat to, co jsem měl a chtěl. Trochu mi ujel vlak, ale teď ho snad už doháním.

Co pro vás bylo v sobotním sprintu ve Vesci nejtěžší a co se vám naopak povedlo?
Neměl jsem moc dobrý pocit před kvalifikací, protože se zrovna před mým startem přehnala nad Vescem průtrž mračen. Naštěstí to můj čas neovlivnilo. Naopak výborné byly lyže, sevismanům patří velká pochvala.

Šlo si nějak užít domácí prostředí?
Před kvalifikací jsem byl rozpačitý, protože diváků moc nebylo, jenže potom jich přišlo dost, za což jim i vzhledem k tomu hroznému počasí děkuju. A povzbuzovali skvěle. Už kvůli nim jsem chtěl dojet do finále, aby tu nebyli zbytečně, když ostatní naši kluci a potom i holky vypadli.

Co můžete říct k nedělnímu týmovému sprintu, kdy jste s Koukalem plánovali postup do finále?
Musel jsem dohánět ztrátu poté, co jsem zlomil hůlku. Ty síly v závěru chyběly, což je škoda, protože Martin mi připravil výbornou pozici pro poslední úsek. Ale zároveň jsem bohužel před cílem neměl dost informací o srovnání s časem prvního semifinále, takže postup nakonec utekl těsně, o tři desetiny vteřiny…

Za měsíc začne mistrovství světa. S jakými ambicemi tam odjedete?
Ve sprintu je to tak ošidné, že třeba upadnete ve čtvrtfinále, nebo ani nepostoupíte z kvalifikace. Ale zároveň když všechno sedne tak jako teď v sobotu v Liberci, můžete se dostat až na bednu. A to je moje přání.