„Těším se na novou sezonu a mistrovství světa ve Švédsku," říká Král bílé stopy za rok 2013. Vzhledem k čekání na nového trenéra si skokané po olympijském roce dopřáli nechtěně delší pauzu. „Což asi nikomu z nás nevadilo."

K týmu se vrátil Rakušan Richard Schallert. Jak jste se díval na změnu trenéra?

Nejdřív jsem z toho měl strach, protože když u nás Richie působil dřív, neměli jsme spolu úplně dobrou zkušenost. Zažíval jsem na můstcích asi svoje nejhorší roky, ale lety se ledacos změnilo a i Richie se změnil, takže myslím, že by to mělo fungovat. Zatím se zdá, že máme docela shodné názory a že to bude fungovat.

Mnozí z vašich lyžařských kolegů se po sezoně rozhodovali, jestli budou pokračovat v kariéře. Váhal jste taky, nebo jste měl jasno, že jedete dál?

Já měl za sebou svoji druhou nejpovedenější sezonu ve Světovém poháru, takže jsem neměl důvod přemýšlet, jestli končit, nebo ne. Samozřejmě se některé věci nepovedly, ale bodový zisk ve Světovém poháru byl druhý nejvyšší, což je pro mě nejpodstatnější. Nemám tedy zatím důvod myslet na nějaké konce a naopak se těším na novou sezonu a na mistrovství světa ve Švédsku.

Hledíte jen na další sezonu, nebo už teď víte, že budete chtít pokračovat v celém dalším olympijském cyklu?

V mém věku už je to spíš sezonu od sezony. Vždycky záleží na tom, jestli se sezona nakonec povede, nebo ne. Od toho se pak odvíjejí i finanční podmínky, což je v mém věku s rodinou už hodně podstatné.

Jaký jste táta?

Snažím se být asi takový, jako byl můj táta. Jsem klidnější povaha, není hned oheň na střeše. Naopak Verča, ta vždycky sejme Matese daleko dřív. Takže já jsem asi za hodnýho taťku. Ale nevím, jestli je to dobře. Prostě rodičuju, jak umím.

Jak zvládáte návraty mezi závody?

Pro mě jsou spíš takovou regenerací. Když je člověk na závodech a vůbec, když se mu třeba nedaří, vždycky se doma v rodině nabije. Můžu si se synem zařádit a přijít na jiné myšlenky.