Jakub a Jan po svých absolvovali poctivých osmaosmdesát kilometrů v kuse

Dnes již bývalí atleti AC Slovan Liberec Jan Sedláček a Jakub Hodboď jsou ve svých 26 letech v Praze dost pracovně vytíženi, ale najdou si čas na běhání. Oba mají za sebou půlmaratony, maratony, bezpočet závodů doma i v zahraničí. Při jednom klusání ve Stromovce se bavili o ultravytrvalcích. A protože Jakub jel jednou na kole z Liberce do Prahy, došlo také na to, jestli by se dalo z Prahy do Liberce (nebo z Liberce do Prahy) běžet.

„Na začátku to bylo vysloveno spíš jako řečnická otázka, ale zůstalo nám to v hlavách a druhý den mi Jakub hlásil, že prošel virtuálně na mapě trasu a kudy že by to bylo optimální běžet. A pak už se to vezlo. Zvolili jsme termín, začali jsme detailně promýšlet trať, systém občerstvování, kdy vyběhnout. Nakonec jsme zvolili, že poběžíme od nejsevernějšího místa v Praze, od cedule Hlavní město Praha ve Vinoři, a poběžíme k nejjižnějšímu místu Liberce, k ceduli Liberec. V místě, kde ulice A. Cihláře přechází v Hodkovickou, na silnici, která vede z Dlouhého Mostu do Vesce," vzpomíná Jan Sedláček.

Vyrazili v sobotu 6. října v 5:32 ráno, do cíle dorazili po 12 hodinách a 37 minutách, tedy v 18:09. Zhruba dvě třetiny trasy běželi po menších silnicích, třetinu po polních a lesních cestách. Párkrát taky trasu zkrátili přes pole nebo louku. Nejvyšším bodem běhu byla Rašovka.

„Krizí bylo víc. Občas náběh na křeče, nejhorší to bylo asi někde okolo 70. kilometru u Podhory, když jsme klesali k Mohelce. Měli jsme v tu chvíli za sebou náročný úsek terénem. Nohy už měly dost a do Českého Dubu, kde na nás čekali kamarádi s občerstvením, ještě daleko. Celkově jsme po cestě udělali dvě větší zastávky, kde jsme se najedli a převlékli do suchých věcí. První byla v Čisté po nějakých 45 kilometrech, druhá právě v Českém Dubu. Jinak jsme oba měli nejnutnější věci a pití v běžeckých batozích. První polovinu trati s námi absolvoval Jakubův bratr Tomáš," řekl Jan.

Oba pracují v oblasti komunikace a reklamy, takže založili blog, na který po cestě nahrávali fotografie, krátká videa nebo aktuální pocity z běhu. „Na blogu nás tak mohli lidé virtuálně sledovat a dokonce i vidět naši aktuální polohu, protože jsme měli s sebou i GPS trackovací zařízení," podotkl Jakub. Bláznivý nápad zaujal i firmu Nike, která je pro běh oblékla. „Byl to pro mě jedinečný běžecký, a vůbec sportovní zážitek. Vybíhat ve tmě, svítání si užít při přeběhu louky už s nějakými 20 kilometry v nohou, probíhat neznámé vesnice a údolí, v podvečer se dostat do známých míst a už s úplně dřevěnýma nohama sbíhat z Rašovky do Liberce. Trasu Praha Liberec jsem autem nebo autobusem absolvoval nesčetněkrát, tentokrát to byl úplně jiný zážitek, a stál za to," říká Jan Sedláček.

„Podařilo se mi celou trať opravdu užít a proběhnout bez extra velké krize. Slunečné podzimní počasí tento pěkný běžecký zážitek jen umocnilo. Líbilo se mi, jak se měnil charakter krajiny. Od rovin kolem Staré Boleslavi, přes lesy kolem Bělé pod Bezdězem až po stoupání na Ještědský hřeben. Probíhali jsme vesničkami a místy, která bych za normálních okolností asi nenavštívil," přiznává Jakub Hodboď.