Na Evropském olympijském festivalu mládeže vybojovala třetí místo a svou první velkou medaili. „Upřímně, takovou radost jsem dlouho neměla. Nervozita hrála velkou roli, protože šlo o medaile, což u mě nebývá na větších závodech zvykem.“

Loni byla nejmladší účastnicí zimních olympijských her v Pekingu, kde obsadila 30. místo. Byla to pro ni velká zkušenost. „Peking mi rozhodně pomohl se stresem. Tam jsem ho pociťovala, tak jsem na tom začala víc pracovat. A už jsem tu měla metody, jak ho zvládat.“ Když je nervózní, třese se. „Srdce mi buší a přemýšlím nad vším. Jestli to pokazím, jestli se mi to povede. Takže zhluboka dýchám.“

V medaili úplně nevěřila, i když se po tréninku cítila dobře. „Říkala jsem si, že je nějaká šance, že bych mohla být na bedně. Ale spíš jsem myslela na top 5.“ Oproti tréninku se zhoršilo počasí. „Dost silně foukalo a zároveň sněžilo, nebylo to ideální, v nájezdové stopě to trochu zadrhávalo.“

Po prvním kole byla na třetím místě. „S odrazem jsem byla spokojená, ale dopad a stylové známky byly horší, než bych chtěla.“ Ve druhém kole se jí tolik nepodařil odraz, naopak dopad zvládla lépe. A pátý nejlepší výkon v něm nakonec jí vynesl bronz o bod před Francouzkou Lilou Zepchi-Ducrotovou. Zvítězila Slovinka Nika Prevcová, druhá byla Švýcarka Sina Arnetová. „Tohle je moje největší medaile,“ radovala se Indráčková, jež závodí za Duklu Liberec a žije v Desné.

Ačkoli evropskou mládežnickou olympiádu pořádá Itálie, skokanské soutěže se odehrávají v Planici. „Pár diváků se tu objevilo. Ale fandíme si hlavně navzájem. Kluci měli závod hned po nás, takže se byli podívat. Nálada v týmu je dobrá,“ popisovala v tiskové zprávě ČOV Indráčková.

Před sebou má i další cíle. „Za týden odlétáme na mistrovství světa juniorů v Kanadě, tam bych chtěla také nějaký výsledek. Být v nejlepší patnáctce, to by bylo super. Tahle medaile je motivace a zároveň přináší super pocit, protože tohle jsou moje první větší závody, kde se ode mě něco očekávalo. Jsem spokojená.“