Ruprechtický dlouhán prvně ve svých necelých třiceti letech letěl letadlem do Talinnu, odkud jel do Oteppe na první závod. Pak si ještě ve dvou dnech zalyžoval na estonském sněhu a poté vyrazil trajektem do Helsinek a následně do Lahti na Finlandii. Jistě silný zážitek pro běžce - amatéra.

Cestu letadlem v premiéře přežil, jak říká v pohodě. „Přistáli jsme v Talinnu, kde bylo minus 16 a přitom u nás bylo skoro jaro. Sněhu bylo v Estonsku hodně, taky domácí tvrdili, že je letos abnormální zima. Já si připadal jako na severním pólu. No a přes noc teploty klesly na minus osmadvacet,“ přibližuje Macaj. „Zelený aktivista“ si nemohl nevšimnout, že se komunikace nesolili, jen je uklízely pluhy.

Tartu maraton na 63 km nakonec zvládl na 201. místě ze 4780 účastníků. „Ale strašlivě jsem rupl. Na 50. km mi došly síly, dostal jsem hlad a na občerstvovačkách nebylo nic z toho, co bych jedl a čím bych se vzpružil. Žádné gely, žádná čokoláda. Jen nějaké suché housky. Takže jsem zbývajících 13 km sotva lezl a předjela by mě i stoletá bába. Přitom jsme na 50. km byl sto třicátý. Za dalších 13 km mě předjelo dalších osmdesát lidí, doslova mě převálcovalo. Po dojezdu jsem si připadal jako prázdná láhev. Úplně vyřízenej, hotovej,“ líčil „Loko“, který doplatil na absenci energetické stravy.

Příští dva dny si samozřejmě v Estonsku zalyžoval, přestože počasí svádělo úplně k jiným hrátkám. „Byla mlha, vánice, takže jsem si připadal jako Hanč s Vrbatou,“ řekl se smíchem.

Ve Finsku byl na Finlandii již řádně připraven, gel a další pochutiny v kapse. Nic na 50km trati nepodcenil. Začal opatrně - pomalu. „Možná jsme měl jet rychleji, síly jsem měl habaděj. Nakonec jsme byl 116. z počtu 3800 závodníků. Lahti bylo úžasné. Jelo se z fotbalového stadionu, kde byl i cíl. A když dojíždíte pod refletory a před zaplněnými tribunami, je to zážitek,“ přiznal ruprechtický patriot.

„Loko“ byl z obou závodů nadšený a s umístěním spokojený, i když v obou mohl být o hodně lepší. „V Estonsku podle map slibovali kopce, ale ty tam žádné nebyly. Jizerky jsou proti jejich kopečkům úplné velehory,“ přiznal.

Nyní čeká Honzu poslední závod sezony. Připravuje se na poslední 50km porci při polském Biegu Piastow. A pak mu začíná fotbalová sezona v krajské sezoně. Tam to již bude bez hůlek…