Byla nejvýraznější osobností českého ženského volejbalu posledních let, kapitánkou reprezentace a hvězdou na všech svých zahraničních angažmá. Teď se Havelková rozhodla, že po 16 letech na vrcholové úrovni je čas skončit.

„Nelituji jediného dne, který jsem strávila na hřišti. Volejbal jsem milovala odmalička a vždycky jsem dělala vše, abych byla nejlepší hráčka na své pozici,“ ohlíží se 188 centimetrů vysoká smečařka. „Sport mě hrozně osobnostně posunul, hodně mě toho naučil: vyhrávat i nakládat s porážkami, zranění mě naučila vážit si každého dne, kdy můžu hrát, protože během jedné vteřiny může být všechno pryč. Naučila jsem se taky spoustu jazyků, poznala nové země a zkusila si různé druhy volejbalu,“ vypočítává.

Patronka. Helena Havelková na Lužinách odevzdávala ceny a neváhala se ani vyfotit se svými následovníky. Třeba s nejlepším hráčem kategorie U14 Maxem Janečkem, jenž hraje za Lvy.
Helena Havelková: Doba se posunula. Klíčové je, že nadšení pro volejbal zůstalo

Havelková měla parádní kariéru. Po začátcích v Liberci působila ve Slavii, pak už jen zahraniční štace v pěti zemích. V Itálii hrála za Sassuolo, Busto Arsizio, Monzu a Perugii, v Rusku hájila barvy Krasnodaru a Dinama Moskva, k tomu angažmá v tureckém Eczacıbası Istanbul, polském Chemiku Police i v čínské Šanghaji.

„Helena je z mého pohledu nejúspěšnější volejbalistkou poslední dekády. Dosáhla na top výsledky jak v evropských pohárech, tak v zahraničních ligách, ve kterých působila. Cením si skutečnosti, že i v době, kdy již měla jméno a kariéru v zahraničí, tak vždy přistupovala aktivně k reprezentaci. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v Čechách kvůli faktu, že hrála v zahraničí, jsou její úspěchy nedoceněné. Tleskám Heleně za to, co odvedla v šestkovém volejbale a přeji jí, aby vstoupila úspěšně i do další fáze kariéry.“

Marek Pakosta, předseda
Českého volejbalového svazu

„Mám za sebou opravdu krásnou kariéru. Každý rok mi něco dal a pomohl být tam, kde jsem teď. Mojí nejoblíbenějším vzpomínkou je ale rok 2012, kdy jsem hrála v Arsiziu – za celou sezonu jsme prohráli jen dva zápasy, byla jsem kapitánkou, získala jsem svůj první triple a na každý zápas jsme měli vyprodáno. Po utkáních jsme se s holkama dlouze fotily a podepisovaly se fanouškům. Co víc si ve volejbale přát,“ vzpomíná Havelková, která slavila tituly v Itálii, Rusku, Polsku i Turecku, vyhrála pohár CEV, má stříbrnou medaili z Ligy mistryň a několikrát získala titul nejlepší volejbalistky Česka.

„Kariéra to byla opravdu bohatá a vítězná. Procestovala jsem svět, na klubové úrovni jsem vyhrála všechno, co se dalo. Jsem za to neskutečně vděčná,“ říká Havelková. „Cítím však, že mi šestkový volejbal dal už všechno, co mohl. Kariéru v něm končím, protože mám nový cíl a dlouhodobý sen, který jsem ve volejbale zatím bohužel nemohla zrealizovat. Ten sen je tak silný, že i když mi bude volejbal hrozně chybět, stojí za to,“ má jasno.

Cíl a sen v jednom = účast na olympiádě. Nejbližší možnost bude v Paříži 2024. Tam by se Havelková ráda dostala už jako beachvolejbalistka.

„Olympiáda je pro mě tak silná motivace a myšlenka, že jsem připravená pro ni udělat cokoliv, tedy i ukončit svoji úspěšnou volejbalovou kariéru. Chci dál reprezentovat svoji zemi, ale už z domova – nastupovat pod českou vlajkou, bojovat za české barvy, to je pro mě hodně silný motiv. Také chci dál rozvinout svůj příběh. Tahle výzva mě hodně láká,“ vysvětluje Havelková, která se po krátké dovolené ihned přesune na písek.

Volejbalistka Helena Havelková.
Letadlo, hotel, hala... Jen o tom je život v Rusku, líčí volejbalistka Havelková

„Jako hráčka šestkového volejbalu jsem sama sebe posunula na svůj top. Fyzicky, technicky i mentálně. Teď se mi otevře kompletně nový sportovní svět. Hned po sezoně chci začít trénovat a dohnat rozdíly, které mezi šestkovým volejbalem a beachvolejbalem jsou. Chtěla bych být vzorem i pro mladší generaci, že všechno jde a všechno je možné. Pomoct rozlousknout možná tabu, která řeší více hráčů a hráček, jestli se věnovat beachvolejbalu, nebo šestkovému volejbalu. Také proto budu chtít svůj olympijský příběh pro inspiraci co nejvíc sdílet. Hrozně se na to těším,“ usmívá se.

O tom, s kým plánuje hrát, zatím nechce Havelková mluvit. „Nějaký plán mám. Ale oznámím to, až přijde vhodná chvíle.“ Novu partnerku hledá i Markéta Nausch Sluková, která se po mateřské touží dostat na olympiádu. Obě zkušené volejbalistky by mohly vytvořit silnou dvojici.

Zdroj: Sport Invest