Jizerská zima umí být pěkně dlouhá a každý náznak jara přivítá i ten největší milovník lyžování. I to je jeden  z důvodů, proč pořádá Jiří Martan závod v únorovém termínu. „Dalo by se říct, že je to taková příležitost se potkat s kamarády a se známými a začít se těšit na jarní sezónu,” vysvětluje Martan. Zatím měli na počasí štěstí a žádný z předchozích ročníků nezasypal příval sněhu. I letos je počasí příznivé, pod dopoledními paprsky roztála jarní námraza a závod byl úplně beze sněhu.

Běžci si mohli vybrat ze dvou kategorií, kratší trasa měřila vzdušnou čarou zhruba 5 kilometrů a závodníci museli posbírat 14 kontrol, na delší trase bylo kontrol o 7 kontrol a 4 kilometry více. V orientačním běhu ale údaj o vzdálenosti udává jenom přibližný údaj, kolik kilometrů závodník nakonec uběhne záleží hlavně na tom, jak optimální trasu mezi jednotlivými kontrolami zvolí. Vítěz dlouhé tratě Jan Schulhof uběhl celkem asi 12,5 kilometrů za 51 minut. 

Obě trasy zavedly účastníky na zajímavá místa. Například do uliček Nového města, do Zámecké parku, k Harcovské přehradě, kolem Labutího jezírka až do Botanické zahrady. Na náměstí Edvarda Beneše se závodníci na chvíli smísili s davem, který zde oslavoval masopust. Největší počet kontrol se nacházel ve shluku kolem budov Technického a a Severočeského muzea. Znalost města se určitě hodila, jak potvrzuje v závodnímu zápalu jeden z veteránských účastníků: „Já jsem myslel, že jsem běžel tudy, jenže najednou vůbec nevím, kde jsem. Orienťák běhám celý život, ale Liberec neznám a tady v těch vilkách jsem úplně zakufroval,” otáčí mapu tam a zpátky a pokouší se zjistit, kudy má pokračovat. „Ach jo. Ale já to dojdu,” odchází odhodlán do druhé poloviny. 

Liberec City Race se konal za plného provozu, ale jeho pořádání má Jiří Martan domluvené nejen s městem, ale také s policií: „Vědí o nás, na dispečinku nás sledují na kamerách, těm nejpomalejším možná u obrazovky i pořádně fandí,” směje se Martan.

Do terénu s mapou a buzolou vyběhlo 180 závodníků všech věkových kategorií od 7 do 73 let. Orientační běh má tu výhodu, že může běžce bavit, i když není v ideální formě. Zatímco trať půlmaratonu si pravděpodobně nikdo nepůjde jen tak obejít, hledání kontrol na mapě i v reálu může být zábavná procházka pro děti nebo prarodiče. Komu ale v těle jednou dřímá závodní duch, ten do toho stejně nakonec dá i přes zranění všechno: „Víš, kdy jsem naposledy běžel?” volá hned po doběhu udýchaný závodník Marek Šesták na hlavního organizátora, „Jak jsem si před dvěma měsíci zvrtnul kotník na tom tréninku, co jsi pořádal taky ty!” Jiří Martan se směje: „To mě teda vážně mrzí, Marku.” Šesták s úsměvem dodává: „No jo, a od té doby jsem odkázaný jenom na běžky. Což mi zas tak nevadí.”

Kontroly byly na svých místech do 13 hodin. Kdo nestihl celou trať oběhnout, ten našel ve výsledcích, že je diskvalifikovaný. Na tomhle závodě to tolik nevadí, nepatří mezi oficiální závody celoročního žebříčku. Byl ale jednou z prvních vlaštovek mezi jarními závody, které orientační běžce čekají. Pokud byste rádi orientační běh vyzkoušeli i vy, můžete to zkusit právě v oddílu Slavia Liberec orienteering, jak na to zjistíte na stránkách klubu. Vyzkoušet si ho můžete i na vlastní pěst v některém z areálů pevných kontrol, které má v Liberci oddíl na starosti. Kde a jak na to zjistíte na webových stránkách.

Výsledky:

Trať A (9,1 km): 1. Jan Schulhof, 2. Pavel Hradec, Kryštof Karatsiolis

Trať B (5,5 km) : 1. Erik Heczko, 2. Jan Hyxa, 3. Matěj Šebelka