Zdolat bezmála 40 kilometrů korytem řeky Nisy trvalo vítězům letošního ročníku Nisamarathonu 6 hodin a 36 minut. Už po dvanácté to nejrychleji zvládli Petr Jonáš a Jan Pavliš. V závěsu za nimi skončili Pavel Štryncl s Janem Šámalem, na třetím místě Hynek Preisler a Rostislav Závacký. První červnovou sobotu proběhl tenhle lehce bláznivý, ale velmi tradiční běžecko-vodácký závod.

Na start se postavilo 16 posádek, 4 z nich byly smíšené, ostatní byly týmy ryze mužské. „Zhruba polovina startujících jsou tradiční účastníci, druhý polovina nováčci. A máme radost, že máme letos i více smíšených posádek,“ říká organizátor závodu Zdeněk Chmelík.

U zrodu závodu před 21 lety stála Vodní záchranná služba. Tehdy se dokonce startovalo o pár set říčních metrů výše, u jablonecké teplárny. Úvodní úsek byl ale i bez vody velmi nebezpečný, takže se trasa ustálila se startem v Proseči nad Nisou a cílem na Trojmezí v Hrádku nad Nisou. Podobné říční maratony jsou běžné, ale Nisamarathon je přeci jen trochu specifický. „Řeka se nedá celá jet, řekl bych, že sjízdných je tak 50 procent vzdálenosti. Kromě toho je zhruba polovina v městské zástavbě, občas to není úplně vábné prostředí, ale o to je zajímavější je ta změna z malinkaté říčky, přes městskou část, až po klasickou širokou řeku u Hrádku,“ vypichuje Chmelík.

Letošní podmínky byly standardní, vody nebylo ani málo, ani moc. Pořadatelé i závodníci vzpomínají na ročník, který proběhl na hranici prvního povodňového stupně. Nejen, že tehdy s přehledem padl traťový rekord, ale v cíli museli pořadatelé posádky chytat, aby jim neujely až do Německa. Na bezpečnost ale dbají a zranění se jim vyhýbají. Za celou dobu museli řešit jen jednu zlomenou nohu. „Závodníci musí na trať vyrazit povinně s helmou a s vestou, ale v průběhu závodu je to zodpovědnost každého z nich. Takže většina z nich se těch ochranných pomůcek hned po startu zbaví, protože jim v běhu překáží,“ krčí rameny Chmelík.

Možná víc než sportovci trpí při maratonu plavidla. Ty mají závodníci v ceně startovného. „Lodě máme z půjčovny a samozřejmě u toho dostanou pořádně zabrat. Třeba minulý rok jsme přišli o jednu loď, ale jsme na to pojištění, takže i ty ztráty se nakonec dají vyřešit,“ vysvětluje Chmelík, jehož firma je i hlavním sponzorem závodu. „Je to docela nízkonákladový závod, většinou se vejdeme do 150 tisíc a to se sehnat dá,“ popisuje v jedné osobě pořadatel i sponzor. Do částky se vejdou i přesto, že mají pro vítězce docela slušnou odměnu. Nejrychlejší závodníci si rozdělí odměny 10, 6 a 4 tisíce a to už může být docela slušná záplata na několikahodinovou dřinu v korytu Nisy. „Máme 12 let po sobě stejného vítěze, takže čekáme, kdy se vyskytne nějaký soupeř, který jim dá za uši,“ dodává Chmelík.

Jaký je tedy recept na vítězství? Podle Chmelíka se to nedá říct přesně. Záleží na technice, fyzičce, na váze posádky. Týmy s medailovými ambicemi každopádně vyráží úplně nalehko a většinu trasy běží. Organizátoři jsou připraveni i na to, že některé týmy do cíle nedojedou a na vině nemusí být jen nedostatek sil. „O většinu zábavných historek se postarají manželské páry. Ti málokdy dojedou. Jednou nám dokonce odstartovali ve dvou a do cíle dojel z páru jen jeden,“ směje se Chmelík.

Kapacita závodu není nafukovací, ale zatím by si ještě pořadatelé přáli, aby startovní pole zhoustlo. „Líbilo by se nám, kdyby startovalo kolem 25 posádek, na víc asi není prostor. Pro letošek byl v plánu i připojený závod o pohár hejtmana pro IZS, ale současná situace tomu moc nenahrává, takže přihlášených týmů bylo málo a zařadili jsme je do běžného závodu. Ale do budoucna bychom byli rádi, kdyby se to tu spolu mohli rozdali zástupci záchranářů, hasičů a policie,“ dodává Zdeněk Chmelík.