Na startovní čáře stálo v sobotu 22 sportovců. Organizátor Martin Morávek, který čeká na závodníky v cíli s časomírou, neskrývá zklamání. „Čekali jsme určitě větší účast. Nejsilnější ročníky měli i 80 účastníků. Tak uvidíme, co do budoucna," krčí rameny. Za okamžik se ale v cíli objeví Honza Macaj, který si trať objel se startovním číslem a do široka se usmívá. „Já jsem se během závodu rozhodl, že v tom chci pokračovat. Vlastně se mi to fakt líbilo a byla by to strašná škoda," říká ještě trochu udýchaně.

Pokud nadšení zůstane i po odeznění endorfinů, bude příští rok zase Voko sportovním kláním, které se protáhne až do noci, s koncertem i zábavou. „Pro nás je to hlavně společenská událost a příležitost se potkat se s kamarády a známými,” vysvětluje Martin. I když to zní, jako by Voko bylo pohodovou vyjížďkou, pravdou je spíš opak. Trasa je sice krásná, ale pořádně prověří fyzičku i techniku.

Na 32 kilometrech nastoupali závodníci přes 1000 metrů. „Trať se mi líbila, místy byla celkem technická a kopce jsou tu dost brutální,” potvrzuje letošní vítěz Jan Vytrval, který dojel v čase 1:48:25. „Jednou jsem trochu zabloudil a jednou mi spadl řetěz. Možná by to šlo o pár minut rychleji,” dodává Vytrval. Za pravdu mu dává i Morávek. „Zpravidla jezdí tak 40 tradičních účastníků a druhá polovina se obměňuje. Je pravda, že máme docela vysokou úmrtnost, spousta lidí to jede poprvé a potom řekne, že tak těžký závod už jet v životě nechce. A pak je tu pár takových bláznů, kteří to jezdí pořád,” směje se Morávek a ukazuje na skupinu cyklistů, kteří si zaujatě vypráví zážitky z trasy. Slovo úmrtnost volí s nadsázkou. Je vděčný, že za ty roky ještě nemuseli řešit vážný úraz. I letos se to obešlo s odřeninami a jednou prasklou přilbou, která splnila svou funkci na výbornou. Dva startující museli dovést kolo do cíle po svých kvůli technickým problémům.

1. Jan Vytrval 1:48:25
2. Radek Kučera 1:49:53
3. Pavel Štryncl 1:51:44