„Final Four? Pro hráče se jedná o strašně hezký den. Z dlouhodobého hlediska bych o spravedlnosti samozřejmě nemluvil. Například Mělník vyhrál základní část a na turnaji skončil čtvrtý,“ připomíná Benek.

Jaké je hodnocení závěrečného turnaje?
Rozhodně jsme nebyli favoriti. Během sezony jsem z kluků cítil, že si moc nevěří, že bychom se mohli do Final Four dostat. Postupem času se to rozjelo a tím, jak se semkli a svou pracovitostí si turnaj zasloužili. Měli jsme navíc příznivý los, protože Bohemka byla jediným týmem, který jsme v sezoně porazili, takže si kluci věřili. Utkání vyhrála obrana, disciplína a skvělý výkon brankáře Yerasova. Před finále jsem viděl na hráčích, že si na Chrudim si věřili. Průběh utkání tomu odpovídal. Kluci to ulítali i díky dobré fyzičce z fotbalu je do ničeho vážného nepouštěli. Opět to podpořil dobrým výkonem Dýma Yerasov. Ze tří účastí na Final four, které jsem absolvoval s těmito hráči, mi výkony na tomto turnaji přišly nejpřesvědčivější.

Je podle vás spravedlivý formát Final Four, kdy se na jednom turnaji v jednom dni utkají čtyři nejlepší celky ze základní části?
Pro hráče se jedná o strašně hezký den. Z dlouhodobého hlediska bych o spravedlnosti samozřejmě nemluvil. Například Mělník vyhrál základní část a na turnaji skončil čtvrtý. Zakládní část je dlouhodobá soutěž a kdo ji vyhraje, měl by být nejlepší. Final four ale otevírá nové možnosti pro ostatní týmy, které se k tomu upínají. Je to jeden den se čtyřmi týmy, který je plný emocí a zvratů. Je to hezké a patří to k tomu, že se nejlepší čtyři mužstva utkají o úplný titul. V mládežnických kategoriích by se ale týmy neměly ubírat k jednomu dni a mělo by se k tomu přistupovat, že to hráči mají za odměnu a jdou si to užít. Trenéři by pak měli koukat na dlouhodobou koncepční práci s výhledem posouvání hráčů do A-týmů. Já bych určitě tento formát zachoval.

Tento ročník jste pořádali v nedaleké hale v Jablonci. Bylo to velkou výhodou?
Určitě byla výhoda, že jsme nemuseli brzy vstávat a cestovat přes půl republiky. Další výhodou bylo, že hráče mohli přijít podpořit rodiny, přítelkyně či kamarádi a prožít to s nimi. Všude v hale visely naše vlajky, což také mohlo hrát roli. Zázemí je důležité. Já se tam vnitřně cítil příjemně a věřím, že se to přeneslo i na hráče. Kdybychom hráli například v Mělníku, kde já osobně tu halu nesnáším, nebo na Bohemce, mohl mít turnaj jiný průběh.

Vy jste byl, jako trenér, u obou juniorských triumfů. Co to pro vás znamená?
Je to ta nejlepší možná vizitka za celý rok. Určitě to není jen o mně, ale o všech lidech, kteří se starají o chod týmu. Servis a podmínky pro juniory, které jsou klubem vytvořeny, jsou nadstandardní. Největší odměnou pro mě je, že pokaždé, když přijdu na trénink či turnaj, vidím, že to kluky baví. To je dle mého nejdůležitější a právě to jsme chtěli od začátku nastavit. Víme, že kluci mají své fotbaly, které naprosto respektujeme a chceme, aby pro ně byl fotbal stále na prvním místě. Zároveň ale aby si dokázali zamilovat i futsal a brali to jako takové odreagování na bázi dobrovolnosti. Oni to dělají pro mě a já pro ně a není to o direktivním přikazování. Zajímá je samotná hra a pravidla futsalu. Navíc působím také ve fotbale a některé kluky mám pod rukami i tam. Snažím se tedy přizpůsobovat zátěž po fotbalových trénincích a hlavně v období příprav na sezonu komunikuji s hráči a ptám se, aby nedošlo k nějakému přetížení.

Kolik hráčů se podílelo na obou titulech?
Brankář Dýma Yerasov. Petr Lupoměský, který loni tolik nezasahoval a naopak letos byl stavebním kamenem. Dále David Vičítal, ten předvedl na Final Four vynikající výkony a Jan Kašpar. Byl to tedy skoro kompletně jiný tým, který se posunul z nižší kategorie. Za zmínku stojí určité také Dominik Švejkovský, který začal s futsalem před dvěma měsíci a teď odjíždí s reprezentační U 19 na sraz. I takové příběhy píše futsal.

Hodně chválíte výkony brankáře Yerasova. Jak byste jej charakterizoval?
Dýma Yerasov je za mě šílenec na útěku. (smích) Je to týmový kluk, který má futsal strašně rád. Vůči jeho věku to ale občas přehání. Například konkrétně tuto sezonu, ve které byl kapitánem a považoval se za lídra to bylo znát. Už loni byl důležitým členem týmu, ale vedle hráčů jako Vik nebo Knobloch nebyla jeho osobnost ještě tak velká. Na začátku sezony jsme spolu měli rozhovor o tom, že se kluky snažil až moc vést a přenášel na ně negativní energii. Musím říct ale, že se srovnal a jeho sebereflexe mě překvapila. Od poloviny sezony se stal jednoznačnou oporou a chytil to za správný konec. Jeho potenciál je velký. Povedlo se mu nakouknout do reprezentační kategorie U19. Bohužel do jeho 18 let měl problémy s registrací, jelikož v tomto věku je velmi složité registrovat ve futsale zahraniční hráče a on měl ukrajinské občanství Teď už má také české občanství. Další fáze kariéry je hlavně na něm. Je to o jeho hlavě a pracovitosti. Určitě má potenciál být jednou libereckou jedničkou, případně by mohl chytat i v zahraničí.

Můžete zhodnotit průběh celé sezony?
Co se týče organizace, účasti a docházky, neměli jsme problém ani na jednom turnaji. Kluci chtěli sami a scházeli se, což bylo super. Měli jsme štěstí, že jsme v základní části pořádali hned dva turnaje. Jeden v Jablonci a jeden v liberecké hokejové aréně. Další turnaje se hrály v České Lípě a na Slavii, takže dojezdová vzdálenost byla vcelku dobrá. Chtěl bych pochválit všechny oddíly za to, jak k mládežnickým kategoriím přistupují a vychovávají hráče pro dospělý futsal. Nemělo by se bojovat mezi fotbalem a futsalem. Hrozně se mi líbilo, jak to pojmenoval náš reprezentační trenér pan Neumann: Fotbal je král a futsal malý princ, který je servisem pro fotbalisty.

Kteří hráči mají nejblíže do dospělého futsalu?
Určitě Dýma Yerasov, David Vičítal nebo Jáchym Šťovíček, kteří odehráli několik zápasů ve druhé lize za liberecký B-tým. Dále je to na samotných hráčích. My jako klub se snažíme s hráči komunikovat a dát jim příležitost. Dále je to o trenérech A-týmu Karlu Vrabcovi a Pavlu Bínovi, jestli hráčům dají šanci. Já věřím, že ano, protože potenciál mají.

Jaké jsou další plány a cíle juniorské kategorie FTZS Liberec?
Tím, že se nám daří vyhrávat titulů, dosahujeme v této kategorii maxima. (úsměv) Teď ale vážně. Náš cíl je jasný. Vychovat v každé kategorii minimálně dva nebo tři hráče a vyprofilovat je pro A-tým a celkově českou ligu. Chceme hráče sami vychovávat a ne se ubírat k tomu, že bychom je museli odněkud kupovat. Spousta týmů v naší lize má takové finanční možnosti, že mají ve svých týmech Brazilce nebo Portugalce a dokáží si kvalitu získat z jiného klubu. My se snažíme jít cestou výchovy a věříme, že potenciálně můžou mít o naše hráče zájem bohatší kluby. Další cíle jsou, aby byly mládežnické kategorie plné co do počtu hráčů. Tím, že jsou za námi vidět úspěchy, věříme, že přilákáme další zájemce, kteří si mohou přijít kdykoliv zatrénovat.

Kdybyste se měl čtenářům popsat a říct vaše osobní cíle, coby to bylo?
U klubu jsem od jeho zrodu před deseti lety. Zakládali jsme to jako parta kamarádů, kteří měli rádi futsal. Původní název Zlej se(n) Liberec, jsme museli postupem času přejmenovat. Před deseti lety nikoho ani ve snu nenapadlo, že budeme stabilně v první lize a budeme řešit juniorské kategorie. Je to strašně hezký příběh. Co se týče mých osobních cílů, samozřejmě věk nezastavím. Každý rok se rozmýšlím, jestli stále hrát. Už loni jsem to měl nahnuté, cítil jsem se ale dobře, a tak ještě pokračoval. S A-týmem hrajeme o play-off a věřím, že si ho zahrajeme. Tabulka je ale tak vyrovnaná, že to bude ještě hodně těžké. V trenérské kariéře mám ty nejvyšší cíle. Hlavní náplní je stále Slovan Liberec, kde působím u kategorie U17. Ve futsale je to více provázané, protože jsem zároveň hráč. Baví mě ale i trénování futsalu. Byl bych rád, kdyby tento sport oslovil také další trenéry a já se časem mohl posunout do konzultantské pozice. Trenéřinu mám rád a věřím, že přidám další roky a úspěchy. Hlavním cílem ale vždy zůstane, aby to hráče, kteří mi projdou pod rukami, bavilo a jednou jsem si mohl opravdu říct, že jsem odvedl dobrou práci.