Co se očekávalo, se stalo skutkem. Z Děčína jste odešel do Nymburka…
Po ukončení loňské sezony mi volal pan Ježdík a nabídl mi spolupráci s celkem Nymburka s tím, že by bylo pro obě strany (mne i Nymburk) výhodné ještě rok setrvat v Děčíně. V té době jsem ale stál právě před podpisem nové, tříleté hráčské smlouvy v Děčíně a vzhledem k tomu, že nesmíme jako hráči podle smlouvy bez souhlasu klubu jednat s třetí stranou, přišla mi právě vhod i další nabídka, od pana Vlasáka, který právě získal licenci FIBA a se kterým jsme se znali už z našeho společného působení u libereckých Kondorů, jestli bych ho nechtěl využít jako hráčského agenta.

Proto jsem podepsal v Děčíně jen smlouvu na dva roky s případným buy outem po letošní sezoně a ostatní už vyjednával pan Vlasák. A vzhledem k tomu, že zájem Nymburku trval, domluvili jsme se na další spolupráci.

Vy jste vlastně vstoupil do nejvyšší basketbalové soutěže zároveň s premiérovou sezonou libereckých Kondorů v roce 2006, odkud jste potom po prodeji tohoto klubu do Brna přešel do Děčína. Jaké to je pro hráče?
Stěhování, nové vedení, nový trenér s jinými nároky, noví spoluhráči, nové signály a hrací styl… Samozřejmě každá změna s sebou přináší spoustu novinek se kterými se musí hráč ze začátku poprat. Je vždycky příjemnější jít do lepších podmínek, než naopak a u mne tomu tak v obou případech bylo a je. Zároveň ale musím říct, že v Liberci pod trenérem Slowiakem i v Děčíně pod Budínským jsem získal velkou hromadu zkušeností, díky Budínskému jsem si zahrál i v reprezentaci, a oběma za to musím moc poděkovat.

Poněkud jednodušší bylo loučení s panem Slowiakem a libereckými hráči.
Klub se rozpadl a každý šel svojí cestou. Nic jiného nezbylo. Letos to je obtížnější a asi i pan Budínský se mnou počítal minimálně další sezonu. Je to ale úděl všech trenérů, hráči přicházejí, oni je něco naučí a hráči odejdou… Samozřejmě určité výčitky mám, ale takový je život.

Co spoluhráči a fanoušci?
Ze spoluhráčů se stanou soupeři, pro fanoušky Děčína budu nepřítel… Ne, vážně. Za těch šest let působení v Mattonce člověk získá spoustu kamarádů a to, že jsme v této chvíli na palubovce soupeři, na tom nic nemění. Jak v Liberci, tak nyní v Děčíně byla skvělá parta a věřím, že tomu tak bude i v Nymburku.

A jak vidíte své další působení 
v novém klubu?
Chtěl bych si trošku odpočinout, nejspíš lázně s rehabilitací, protože poslední čtyři roky kvůli reprezentacím toho odpočinku mezi sezonami mnoho nebylo. Možná nějaký kemp a hlavně začít s přípravou na určitě náročnější sezonu v novém týmu. Moc se také těším na individuální přípravu, kterou mi přislíbil pan Ježdík. To totiž bylo asi jediné, co mi chybělo v Děčíně. Jako každý hráč mám nějaké nedostatky nebo negativní návyky, na kterých teď budu moci pracovat právě s panem Ježdíkem.