Letošní Dakar povede po tratích v Argentině a Bolívii. Kromě dnešního prologu je na programu 13 etap s jediným volným dnem 10. ledna, vše skončí 16. ledna v cíli v Rosariu.

Mezi účastníky jsou také dva liberečtí motocyklisté, oba pojedou po 8973 km dlouhé trase na strojích KTM 450: David Pabiška letos přestoupil do pardubického týmu Barth Racing a pojede již svůj jubilejní desátý Dakar, Jan Veselý v týmu Moto Racing Group se zúčastní posedmé. Parťákem Veselého v týmu je další jezdec z Libereckého kraje Milan Engel z Josefova Dolu, jenž se postaví na start podruhé.

Zatímco motocykly odpluly do Argentiny již 20. listopadu zaoceánskou lodí z Le Havru, závodníci odcestovali do Buenos Aires v úterý 29. prosince. Pabiška s Veselým poskytli před odletem Libereckému deníku pár svých informací, postřehů, dojmů a přání.

DAVID PABIŠKA (40 let, na Dakaru 2015 24. místo): „Dostal jsem letos seriózní nabídku od manažera a majitele týmu Barth Michala Burkoně. I v předešlém týmu MRG jsem byl spokojený, Michal má ovšem velkou finanční sílu a mohl jsem například absolvovat albánskou rallye a dvakrát řeckou. Bohužel v té poslední, Serres Rally, jsem si zranil koleno a musel pak na operaci. Maličko mě to v přípravě zdrželo, ale teď už můžu jet zase naplno."

JAN VESELÝ, (44 let, na Dakaru 2015 39. místo): „Na posledním Dakaru jsem sice dojel, ale utrhl jsem si dva svaly v rameni a třetí natrhl. Absolvoval jsem celkem nepříjemnou operaci a ještě nepříjemnější byla rehabilitace. Čtyři měsíce jsem rameno jen rozhýbával. Proto jsem nepočítal s tím, že Dakar v roce 2016 pojedu, jenže na konci října mě oslovil manažer Ervín Krajčovič, kdy hledal náhradu za Zdeňka Gottvalda. Chvíli jsem nad nabídkou uvažoval a pak kývnul."

Pabiška: „Dal jsem si na poslední týdny před odletem tréninkový plán, který jsem nejen splnil, ale překročil. Cítím se fakt v pohodě, i psychicky. A pomohla mi i další věc, kterou jsem si mohl zařídit díky možnostem nového týmu měl jsem doma tři týdny hypoxický stan kvůli aklimatizaci na vysokohorské prostředí. Měl jsem ho s matrací místo postele, před ulehnutím jsem zapnul kompresor a zatáhl zip. Kompresor vhání do stanu vzduch se sníženým obsahem kyslíku a simuluje to prostředí v nadmořské výšce 4000 metrů. Jediná nevýhoda byla, že jsem musel spát se špunty v uších kvůli hluku. Posunul jsem si kapacitu plic o 6 procent a jsem s tím velice spokojenej, protože loni jsem měl právě kvůli nadmořské výšce, do které nás teď pořadatelé na Dakaru čím dál častěji ženou, docela problémy."

Veselý: „Příprava byla oproti předchozím rokům dost jiná. Na motorce jsem začal jezdit až na podzim, takže ještě v listopadu jsem měl najeto minimálně kilometrů. Fyzioterapeutky v liberecké nemocnici mě dávaly trpělivě dohromady, ale svaly tam ještě před měsícem nebyly v plné síle. Hybnost mám, ale ruka byla slabší. V posledních týdnech před odletem jsem docela intenzivně trénoval na motokrosových tratích v Chotyni u Hrádku nad Nisou nebo kousek za hranicemi v polské Bogatynii. Jsem zvědavý, jak bude tělo v terénu fungovat, protože rallye je něco jiného, než se jít svézt na motokrosové trati. Tam už jsem to celkem zvládal. Až tak velké riziko ale start není. Jezdil jsem, trénoval a svaly se hodně polepšily."

Pabiška: „Co se týká terénu a prostředí, víme, do čeho jdeme. Ze začátku bude hrozné vedro a dlouhé přejezdy. Potom strašná zima, bude pršet. A pak se zase vrátíme do ukrutného vedra kolem argentinské Fiambaly. Tam jsme to nazvali „peklo na Zemi". Máme se nač těšit. Jednou jedete oblastí, že je horko a vám se pomalu vaří benzín, a poté pět etap mrzne a jedete v dešti. To je problém, stroje na podobné počasí nejsou připravené, na bahně to našim motorkám moc nejde… Změny na Dakaru jsou vždy k horšímu. Vypadnou peruánské písky, poušť Atacama. Určitě to ale nebude lehčí, oni si nálepku nejtěžšího závodu na světě dobře drží. Budou tam rychlé pisty, já mám radši technicky náročnější tratě, ale co… Pro všechny to bude stejné. Každopádně po zkušenostech z minulého ročníku jsem se svůj nový stroj KTM snažil patřičně upravit."

Veselý: „Mám z toho respekt. Dakarská rallye se hodně změnila. Postupně se to od písečných etap, dun a pouště přesouvá do hor a k zimě. Už minule bylo písku minimálně a naopak bylo hodně zimy, deště a nízkých teplot. Já jsem teplomilný člověk a a priori jezdím na Dakar proto, že tam je teplo… A Dakar jako takový byl přece ve své původní podstatě pouštní rallye."

Pabiška: „Pokud jde o cíle, tak bych chtěl zlepšit svůj zatím nejlepší výsledek, 18. místo z roku 2014. I když konkurence je obrovská, dostat se do dvacítky bude kumšt a bude k tomu potřeba i trochu štěstí. Jenže nejedu tam na výlet, jedu závodit, sponzoři chtějí za své peníze vidět výsledky. Ale taky mám samozřejmě respekt, nejdůležitější je nakonec vždycky ve zdraví dojet."

Veselý: „Loni jsem byl v motorkách celkově devětatřicátý, ale ve své kategorii čtvrtý. Stejně jako v minulých letech pojedu v kategorii marathon, v ní startují jezdci bez mechaniků. Jsem zvyklý si motorku servisovat sám. Konkrétní cíl pro rok 2016 si nestanovuju. Hlavně neskončit jako v roce 2014, kdy jsme už v třetí etapě kvůli chybě pořadatele spadli u San Juanu do kaňonu, ze kterého nešlo vyjet. Já stejně jako Faria, Patronelli a jiní. Před tou etapou bylo asi 13 stran změn v roadbooku a sami argentinští organizátoři pořádně nevěděli, kudy upravená trasa jede. Před nesjízdný kaňon asi deset kilometrů před cílem postavili pořadatele, který ale místo toho, aby navigoval mírně doprava směrem na vedlejší kaňon, nás poslal přímo do něj… Nic se mi nestalo, ale stroj musela vytáhnout helikoptéra a měl jsem po závodě. Každý rok si říkám, hlavně to ve zdraví dojet. Viděl jsem tam těžké úrazy, i smrtelné. Priorita je vrátit se domů ve zdraví."