Pochází z Liberce a začínal zde s basketem. Nyní hraje nejvyšší soutěž v Děčíně a také se stal reprezentantem.

Tomáši, po vašich předchozích reprezentacích v týmech dvacetiletých přišla i nabídka do reprezentace mužů. Co jste tomu říkal?
Veliká radost z ocenění mé práce. Cítím v tom i velikou podporu našeho reprezentačního a zároveň mého klubového trenéra Pavla Budínského. Cítil jsem už během hrací sezony v Mattoni NBL, že se mi trenér hodně věnuje a že mi dává hodně příležitostí se rozehrát. Velkou měrou se na mé nominaci podílel i fakt, že spousta kvalitních hráčů, ať už z domácí soutěže (Benda, Pumprla, aj.) nebo (Welsch, Satoranský atd.) hrajících za evropské kluby (Veselý v NBA) se omluvilo z různých důvodů reprezentovat. Dalším pro mne příznivým faktem je, že trenér Budínský chce omladit reprezentaci, a tak dává příležitost mladším hráčům.

Co říkáte odmítání reprezentovat jednotlivými hráči?
Zajímavé diskuze probíhají na Internetu pod jednotlivými články týkajícími se reprezentace, proč ten či onen hráč odmítl reprezentovat. Důvody jsou různé, nikomu nechci sahat do svědomí, a ani mi nepřísluší to nějak kritizovat, když jednotlivé důvody neznám. Vím, že někdy to jsou i zájmy klubové, někdy bohužel i osobní (hráč v minulosti odmítl z důvodu, že jel s přítelkyní na dovolenou…). Čest reprezentovat může někdy vypadat už jako otřepaná fráze, ale za sebe mohu říci, že si toho hodně vážím, protože to beru i jako ocenění mé práce a v neposlední řadě i možnost ukázat své hráčské umění v Evropě, kde bych si rád v některém z klubů, jako spousta jiných našich hráčů, někdy i zahrál.

K těmto vašim snům jste asi zase krůček v této sezoně udělal. Již jsme psali o vašich letošních úspěších, ať už na All Stars Game nebo v BK Děčín v Mattoni NBL. Dařilo se i teď v reprezentačním celku.
Nejprve po nominaci jsem měl obavu, jestli se dostanu do užšího výběru čtrnácti hráčů. Potom mne uklidnilo, že všech čtrnáct hráčů si zahraje v přípravě proti Kanadě. Nakonec jsem se dostal i do „dvanáctky“ na soupisku pro zápasy v Litvě a pak i v Estonsku. To, že se dostanu v reprezentaci ve všech třech „ostrých zápasech“ i do základní pětky, už bylo z říše snů.

To je jistě velká škola pro mladého hráče.
To ano. Ať už hrát v přípravě před 5500 diváky proti bronzovému týmu z posledního MS - Litvě nebo v kvalifikaci na ME třeba v derby se Slovenskem.
Kolena se vám ale asi neroztřásla. Ve všech zápasech reprezentace, jak v přípravě tak v kvalifikačních utkáních jste si odehrál slušnou minutáž a to i přes fakt, že většinou se střídáte na palubovce s jedním z nejzkušenějších reprezentantů, Lubošem Bartoněm, hrajícím jinak za Baloncesto Fuenlabrada.
Určitou trému a strach, abyste něco nepokazil, pramenící z nezkušenosti, má ze začátku každý. Musíte se s tím poprat. Většinou to uklidnění ale přijde po nástupu do hry nebo po pár odehraných minutách, nejlépe když se povede hned první střela. No a když pak jdete do základní pětky a vidíte ještě na konci utkání, že jste odehrál za nároďák v zápase téměř 29 minut, jako se mi podařilo v Estonsku, a to jsem se 2 minuty před koncem ještě vyfauloval, „nakopne“ vás to do další práce.

Nakonec jste patřil v tomto reprezentačním bloku k nejvíce vytěžovaným hráčům…
Co se týče minut na palubovce, odehrál jsem po Pavlu Houškovi a Luboši Bartoňovi nejvíce minut a zatížil bodové konto soupeřů celkem sedmdesáti body (4. v počtu bodů - pozn. redakce). Ani náhodou jsem si třeba před rokem nepředstavoval, že se dostanu do reprezentace a ještě v utkání do základní pětky a odehraji tolik minut nebo že nastřílím tolik bodů. Škoda jen posledního prohraného utkání o bod se Švýcary. Navíc jsem měl na dosah a nedosáhl na oceňovaný double-bouble (10 b. a jen 8 doskoků).

Co dál, po ukončení reprezentačního bloku?
Smích. Běhání, skákání, střelba, nácvik akcí, občas nějaký přátelák, pot, únava, prostě pět dní na rozkoukání a příprava na další sezonu s BK Děčín.