Z Libereckého kraje jich v Brně bylo 92 ze sokolských jednot z Turnova, Českého Dubu, Chotyně, Chrastavy, Hořeních Pasek, Kobyl, Liberce I., LiberceHorního Růžodolu a Františkova.

Kromě hlavního vystoupení tedy hromadných skladeb na hřišti Sokola Brno I. přímo u sokolovny v Kounicově ulici, bylo součástí programu ještě mnoho dalších akcí, které mohli cvičenci zadarmo navštívit, stačilo mít pouze na ruce světle modrý náramek, který byl pro každého účastníka průkazem. Tak přímo v sokolovně byla celé dopoledne přehlídková soutěž pódiových skladeb, v neděli mistrovství republiky v gymnastice žáků, soutěž v beach volleyballu, ukázka „národního večera" připravovaného pro světovou gymnaestrádu v Helsinkách a konečně velký komponovaný program večer na Špilberku. Asi není třeba dodávat, že všude bylo plno, stejně jako v různých malých restauracích se sezením venku, kde všichni zaslouženě odpočívali a bavili se. Nikdo cizí by nepoznal, že u stolů se sešli lidé z různých žup a jednot, kteří vypadali, jako kdyby se důvěrně znali odjakživa. Patřili všichni dohromady a bylo to vidět.

Bylo to vidět i na přístupu k věci tedy na zkouškách a vlastním vystoupením největšího počtu účastníků v neděli odpoledne. Nepřítelem číslo jedna bylo vedro. Neuvěřitelné a po celé oba dny! Je až s podivem, jak to všichni účinkující zvládali. Když se pohybuje 576 plus dalších asi 180 cvičenek tři hodiny na rozpálené polední ploše a žádná „nepadne", dokazuje to jediné v zápalu snahy o výsledek celoročního úsilí při nácviku žádná nemyslí na sebe prostě „když se chce, všechno jde!" Jen kdyby to tak šlo i v normálním běžném životě.

Plně obsazené tribuny diváky i cvičenci vytvořily pro předvedení skladeb dokonalé prostředí. V programu se objevila celá řada dětských skladeb známých a i nových autorů. Většinou byly vhodně motivovány (Autíčka, Indiáni), což vždy zvyšuje zájem účastníků, nebo bylo použito různé netradiční náčiní (nafukovací „fandítka"). Když se na plochu vyřítili praví nefalšování indiáni ve stylizovaném indiánském oblečení a patřičně pomalovaní, snad všichni diváci si uvědomili, že právě zemřel legendární představitel Vinnetoua, francouzský herec Pierre Brice.

Skladby dospělých ukázaly asi to nejlepší, co je právě teď možno vidět. Dorostenky a mladší ženy se ukázaly ve skladbě „Jsme kočky" jako náčiní použily zlatavé pompony, diváci měli možnost shlédnout dvě skladby pro světovou gymnaestrádu, která se koná v červenci v Helsinkách brněnskou skladbu „Zimní sen" připravenou pro program podiových skladeb tedy tzv. „sálovou skladbu" a další skladbu „Generations together", kde se objevuje cvičení pro různé věkové kategorie cvičenců. Dále to byly dvě skladby pro ženy (nejvíce obsazené!) moravská „Pro radost" a naše, liberecká „Koncert" (cvičily ji ovšem cvičenky z celé republiky). Kladem bylo, že se od sebe lišily svým pohybovým obsahem i hudební předlohou a ukazovaly tak v celé šíři program cvičení našich žen. Jedinou skladbou, která neměla v Brně svou premiéru, protože byla zařazena už na sletu pod Řípem v Roudnici, byla Waldemariána, která pohybově vyjadřovala písně Waldemara Matušky. Před Roudnicí jsem nepředpokládala, že o skladbu bude takový zájem původně byla totiž (po mém zranění ve Velké Británii) myšlená jako vtip. Nakonec však se do nácviku pustili mladší i starší cvičenci a treková hůl se ukázala jako vhodné a aktuální náčiní. Naprostou novinkou byla skladba pro muže manželů Šafářových z Telnice u Brna. Přes drobné nedostatky, zaviněné nezkušeností autorů, je to skladba, která je výrazným krokem vpřed, především po stránce nároků na kondici cvičenců. Celý program odpoledne věnovanému především velkým pohybovým skladbám je nutno hodnotit kladně.

Brněnský slet ukončil sokolský cvičební rok 2014 15, v tomto roce nám ještě zbývá velké vystoupení v Plzni, kterého se cvičenci naší župy Ještědské také zúčastní.

Pokud přemýšlím o vystoupení v Brně, nemohu se zbavit myšlenky na heslo „tří mušketýrů" totiž „jeden za všechny, všichni za jednoho!" a tak by to mělo být!